příběh Alberta Einsteina a hudbu, kterou miloval,

nositel Nobelovy Ceny, developer teorie relativity, a hudebník Albert Einstein je připomínán jako jeden z největších fyziků v dějinách vědy.

narodil se v Německu ve 14. Března 1879, ale se stěhoval po Evropě, během jeho mladých let školní docházky, studia v Itálii, pak Mnichov, Aarau, a Curychu. Většinu svého dospělého života strávil ve Švýcarsku a v roce 1901 získal švýcarské občanství poté, co se 5 let před tím vzdal německého občanství. V roce 1905 získal doktorát na univerzitě v Curychu a ve stejném roce publikoval své příspěvky „Annus Mirabilis“.

články „Annus Mirabilis“ byly čtyři články, které by podstatně změnily moderní fyziku. Nejznámější je jeho rovnice relativity E = mc2 publikovaná ve čtvrtém článku. Einstein měl v té době jen 26 let, ale tyto čtyři dokumenty ho rychle proslavily.

V té době, Einstein pracoval jako učitel na Patentovém Úřadě v Bernu a on používal jeho studenty a kolegy jako znějící desky diskutovat o své nápady. Nicméně, i přes slávu svého rovnice k popisu jeho teorii relativity, Einstein získal Nobelovu Cenu v roce 1921 za jeho práci na fotoelektrický efekt, „Pro služby teoretické fyzice a zvláště za objev zákona fotoelektrického jevu.“

kromě toho, že byl filozofickým vědcem, byl Einstein také hudebníkem. V jednom ze svých pozdních časopisů napsal: „kdybych nebyl fyzik, pravděpodobně bych byl hudebník. Často přemýšlím v hudbě. Žiju své sny v hudbě. Svůj život vidím z hlediska hudby… Nejvíc radosti ze života mám z hudby.“Einstein hrál na housle a často rád hrál komorní a sólové recitály pro své přátele a rodinu. Asi od věku 13, byl zvláštním fanouškem Mozartových sonát a rád studoval skladby. Neměl formální lekce a učil se sám.

v roce 1943, kdy Einstein vyučoval na Princetonské univerzitě v USA, byl tam také Bohuslav Martinů profesorem. Martinů zjistil, že Einstein umí hrát na housle v poměrně rozumné míře a že rád hraje Mozartovy sonáty s klavíristou Robertem Casadesusem. A tak Martinů napsal v roce 1943 soubor ‚madrigalových Slok‘ a zasvětil jej Einsteinovi.

V klasickém světě, v letech Einsteinova vědeckého génia některé z nejslavnějších hudebních géniů byly skládání některé z nejvíce ctěných funguje v kánonu. V dnešním pořadu se ponořte do rozsáhlého katalogu počátku 20. století a poslechněte si, jak tehdy zněl svět klasické hudby.

Druhý Solvay Konferenci o Fyzice
Obrázek:

Druhý Solvay Konferenci o Fyzice, Brusel, 1913; Albert Einstein na snímku stojí uprostřed. Po jeho pravici je Marie Curie. (Public Domain)

You might also like

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.