Moje střední školní roky byly většinou bez přátel. Dá se s jistotou říci, že asi první rok, neměl jsem na střední škole žádné přátele, buď. Tak, když jsem ke konci druhého ročníku střední školy začal mít lidi, moji rodiče byli pro mě nadšení—a rozhodně se mi trochu ulevilo. Byli stejně šťastní jako já, když mě viděli najít své místo.
Můj přítel skupina byla pestrá posádka, když jsme všichni byli misfits. Ale našli jsme si místo mezi sebou a strávili jsme páteční noci klábosením a pitím sodovek v mém suterénu.
dostal jsem Řidičský průkaz v létě před mým juniorským rokem. Potom, byl jsem na částečný úvazek rezidentem ve svém vlastním domě. Kdybych měl večer volno, strávil bych to nakupováním s dívkami nebo hraním videoher s kluky. Kdybych měl přátele, zmizeli bychom dole. Rodičům to nevadilo.
později v roce jsem však cítil, že s nimi ztrácím kontakt.
Zdálo se, že rodinné zprávy mě obcházejí. Neslyšel bych o věcech tak malých, jako je účes mé matky nebo tak velký jako operace mé babičky, dokud se to už nestalo.
Pocit frustrovaný a trochu odmítl, vzpomínám si, štěkat na moje rodiče, „Proč se nechceš mi něco říct?“Na což odpověděli:“ je to proto, že nikdy nejste poblíž!“
distancoval jsem se, protože jsem je miloval nebo si jich vážil o nic méně. Při zpětném pohledu to bylo proto, že jsem se bál. Během mého juniorského ročníku střední školy, uvědomil jsem si, že jsem gay. Bylo to těžké a matoucí období.
vysvětlovat své pocity rodičům bylo pro mě v té době příliš velkým úkolem.
nicméně všichni moji přátelé byli nějakým způsobem LGBT. Dokázali se mnou vcítit a vytrvale stát, když jsem se objevil. Svým způsobem v té době sloužili jako rodina. Nikdy nebyli náhradou za mé rodiče nebo mladší sestru. Místo toho doplňovali lásku mé rodiny a podporovali mě jiným způsobem—zvláště předtím, než jsem vyšel ke své rodině.
Teď, jsem se ocitl chybí obě moje rodina a přátelé v mém prvním ročníku na vysoké škole. Jejich obrázky visí nad mou postelí na koleji, a neuplynul den, kdy bych na ně nepřemýšlel. Rozkvetla jsem kvůli všem. Našel jsem díky nim důvěru. Jsou to obě mé rodiny-ať už narozením nebo volbou.