Vize v Motivaci
V listopadu 2004, Ukrajinci sledoval, jak oficiální výsledky jejich rozhodujícího kola prezidentských voleb přišel. Není žádné překvapení, Ústřední Volební Komise oznámila, že Viktor Janukovyč, kandidát zřízení a Rusko je preferovanou volbou, vyhrál těsnou většinou přes opoziční kandidát Viktor Juščenko. Ačkoli nezávislé průzkumy veřejného mínění ukázaly, že Juščenko je favoritem na vítězství, nikdy nebylo vážných pochyb o tom, že oficiálním vítězem bude Janukovyč. Za třináct let po nezávislosti na Sovětském svazu se demokratické instituce Ukrajiny staly vysoce zkorumpovanými a volební podvody byly považovány za víceméně normální. Navzdory tomuto precedentu se většina odborníků shoduje, že prezidentské volby v roce 2004 byly “ nejšpinavějšími volbami konanými od vyhlášení nezávislosti Ukrajiny v roce 1991.“K falšování došlo s „cynickou otevřeností“ a opoziční představitelé byli ohroženi, uvězněni a obtěžováni, přičemž sám Juščenko byl během kampaně dramaticky otráven. Co tyto volby zhoršilo? Jako jeden občanské newsletter, volba mezi pro-Juščenko v Evropě a pro-Ruska Janukovyč, zastoupeny nic méně „, než možnost volby, zda se Ukrajina bude zase k demokracii a aktivní politický a hospodářský rozvoj, který bude vést zemi do Evropské rodiny národů, nebo zda Ukrajina bude zase k autoritářské vládě a Euroasijské spolupráce.“Stručně řečeno, politická budoucnost Ukrajiny byla na lince.
Julia Tymošenková, Oranžová Revoluce-Kredit: Anatolij Medzyk/Getty Images
druhý den ráno, Juščenko vyzývavě oznámil, že opozice nebude akceptovat CEC je výsledek a vyzval své příznivce, aby setkat se v Kyjevě na hlavním náměstí, na Náměstí. Opoziční aktivisté z občanského sdružení Pora začali ve 2:30 ráno stavět stany u Panny, když si uvědomili, že režim přitlačil k masivním podvodům. Režim takový odpor očekával a preventivně chránil velitelství CEC dvěma liniemi těžkého kovového plotu a 300-silným týmem swat vybaveným výzbrojí nepokojů, vojenskými vozidly a dvěma vodními děly. Podle všeho se všichni připravovali na boj. Naopak nenásilný protest tisíců ukrajinských občanů se rozléhal přes hlavní Kyjevskou křižovatku. Protestující není, protože režim se obával, mob žíznit po krvi, ale „obyčejní, mírumilovní lidé z různých prostředí, kteří riskovali jejich bezpečnost bránit jednoduchý ideály slušnosti a spravedlnosti, které byly snadno srozumitelné na celém světě.“Jejich jednota, odhodlání a strategický vhled zrodily oranžovou revoluci a zvrátily falešné volby.
historie korupce
v roce 1994 se Leonid Kučma stal druhým Postsovětským prezidentem Ukrajiny. Během kučmova režimu byla korupce hojná a politická svoboda a svoboda slova narušena, což z něj učinilo terč domácí i mezinárodní kritiky. Od Oranžové Revoluce na Ukrajině byla hluboce zkorumpované, s Transparency International 2004 Index Vnímání Korupce rating Ukrajiny na neutěšený 128, pod Venezuela na 120, Rusko na 95, Íránu na 88 a Sýrie na 73. Režim byl hluboce oligarchický, mnohem víc než ten Ruský. Oligarchové si užil úzké spojení s Prezidentem Leonid Kučma, měl velké strany frakce v parlamentu, ve vlastnictví mediálního impéria, těží z rozsáhlé vládní privilegia a kontrolované mnoho důležitých činitelů, včetně členů činných v trestním řízení. Bohužel, tato korupce byla spojena s represí. Když v roce 1996 ústava zaručuje svobodu slova a projevu, 2004 Freedom House zpráva dokládá, že vláda „často porušována tato práva prostřednictvím přímé a dobře zdokumentované zasahování do obsahu médií.“Celostátní televizi vlastní buď stát, nebo pro-režim oligarchů, což znamenalo, že opozice byly vzhledem k malé mediální pokrytí a často vystaven nevyvážené zpravodajství. Aktivisté a novináři, kteří otevřeně kritizovali režim nebo informovali o korupci, čelili nepřiměřenému obtěžování a násilí. Vražda nezávislého novináře Georgije Gongadzeho z roku 2000, do níž byly zapleteny věrohodné důkazy Kučmy, vyvolala protirežimní masové demonstrace. Rovněž, současné zpravodaje Pora dokumentovaly pronásledování nezávislých nevládních organizací prostřednictvím taktik, včetně: informační blokády týkající se výsledků monitorování nevládních organizací, diskreditace aktivit nevládních organizací a použití síly, a dokonce i násilí, proti aktivistům nevládních organizací a občanských hnutí.
střety v ukrajinském Kyjevě. Události z 18. února 2014
navzdory své schopnosti korupce a represe nebyla ukrajinská vláda ani stabilní, ani jednotná a její vlastní zranitelnosti přispěly k její porážce v oranžové revoluci. Na rozdíl od sjednocené opozice, že režim byl tak soustředěný na boj proti každé jiné jako opozice, vykreslování je taky rozdělena na nekalé praktiky úspěšně. Vzhledem k tomu, že Kučmova prezidentská moc byla omezenější, než si přál, jeho praxí bylo rozšířit ji tím, že jednal jako arbitr. V tom byl úspěšný, ale znamenalo to, že státní moc nebyla konsolidována; oligarchové i orgány činné v trestním řízení se navzájem sledovali. Stále více Tato politika rozdělení a vlády fungovala stále méně. Režim přišli podpořit stále zmenšuje klika oligarchů a zesurovění státní úředníci, ministři a politici vytvořili nepřátele uvnitř státního aparátu, stejně jako mezi politické a podnikatelské elity.
Opozice a Cílů
opozice, kteří se sešli na Náměstí byla rozmanitá skupina opozičních politiků a obyčejných lidí z celé Ukrajiny, i když převážně ze západní a střední části země. Spojilo je odhodlání úspěšně zvrátit ukradené volby a vyslat definitivní zprávu, že lidé už nejsou ochotni tolerovat obvyklé podvody starého režimu. Všichni, slovy jednoho novináře, “ měli na mysli stejný cíl – ukázat vládě, že jim už nemůže diktovat.“Záměr splnit tento cíl byl zřejmý ještě předtím, než se na Majdanu objevily stany. Jeden studentský aktivista Pora shrnul odhodlanou náladu: „Nebudeme si lehnout a přijmout falešné výsledky, jak se to stalo za posledních třináct let od nezávislosti. Chceme demokracii a žít tam, kde nás neovládají rozmary zločinců. Lidé se tentokrát postaví.“
úspěšně soutěž podvodné výsledky, opozice se snaží delegitimizovat Janukovyč a politiku úmyslné non-spolupráce s režimem, který ho podpořil. Strategická nenásilí byla Od počátku nejvyšší prioritou. Pora, který převzal vůdčí úlohu v protestech, byl výrazně ovlivněn Gene Sharp kniha Od Diktatury k Demokracii, a další úspěšné nenásilné občanské skupiny jako Otpor v Srbsku a Kmara! v Gruzii. Pora chtěl klidně narušit režim, s cíle vytvořit další stanové městečko mimo ukrajinský Parlament (Rada), zablokovat další vládní budovy, a zabránit odchozí prezident Kučma opustit své chatě, nebo chalupě. Strategické využití technologie-zvýšila jejich schopnost narušit. Opozice, a zejména Pora, byla “ zběhlá v používání nových technologií, které její většinou mladí a vzdělaní členové využili odborně a nápaditě.“Je výrazně účinnější při používání internetu než režim, opozice rychle vytvořila efektivní informační sítě, což bylo důležité, protože režim řízené všechny, ale jeden z hlavních televizních stanic. Kromě jednoduché sdílení informací, opozice účinně satirizován režimu s vtipy, karikatury, videa, fotografie a písně.“Když Pora a ostatní delegitimizovali režim satirou, Juščenko tak učinil symbolickým složením prezidentské přísahy. „Věřili jsme, že musíme vyslat signál společnosti a voličům, že vyhlášení výsledků ve prospěch Janukovyče je nepravdivé,“ vysvětlil později Juščenko. „Na Maidanu ještě nebylo tolik lidí a my jsme museli milionům lidí prokázat, že máme dostatek síly, moci a víry, abychom udělali vše pro to, abychom falšování zvrátili a spravedlivě vyhráli volby.“
Euromaiden v Kyjevě, 19 únor 2014. Dům odborů v plamenech. Údajně ho zapálila policie, protože se jednalo o sídlo demonstrantů.
udržení stanového městečka na Majdanu, zvláště když demonstranti nabobtnali na statisíce, bylo také rozhodující pro úspěch. Za tímto účelem se všechny úrovně ukrajinské opozice vzájemně koordinovaly a spolupracovaly. Malé a střední podniky, stejně jako bohatší občany, zajistit nepřetržité dodávky potravin, stanů a oblečení pro demonstranty, zatímco jiný student, mládeže a skupin občanské společnosti spolupracovaly navzájem pomáhat s praktickými logistiky krmení a bydlení demonstrantů. Aktivisté například chodili od dveří ke dveřím s dotazem, zda by rodiny mohly poskytnout ubytování, a poté pomocí mobilních telefonů a počítačů sestavili databáze dostupných míst pro ubytování lidí. Ve stanovém městě byla kolem demonstrací rychle vyvinuta rutina, aby byly plynulejší a efektivnější. Po brzké snídani připravené v polních kuchyních následovala společná katolická a pravoslavná mše. Zástupce z Našeho Ukrajině, Juščenko-podpora volebního bloku, by často být první, kdo adresu davy přehled jednodenních akcí a program na den, u ostatních politiků se objevují později. Ukrajinští hudebníci, často mezi nejslavnějšími a nejoblíbenějšími, poskytovali denní koncerty. Zahraniční politici a hudebníci by se také vydali na pódium postavené na Majdanu, aby nabídli svou podporu.
vedení
symbolickým vůdcem opozice byl jejich prezidentský kandidát Viktor Juščenko. Bylo by však špatné naznačovat, že Juščenko byl jediným vůdcem oranžové revoluce. Ačkoli nepochybně populární, Juščenko sám nevykazoval silné vedení. Místo toho, dělba práce existovala mezi různými prvky opozice s každým převzetí výraznou vůdčí role, které společně provedli revoluci úspěch.
ačkoli Juščenko nebyl silným ani velícím vůdcem, byl přirozenou postavou, kolem níž se dříve roztříštěná opozice mohla sjednotit. Hospodářské reformy v kombinaci s penzí a mezd splátky během jeho funkčního období jako předseda vlády udělal ho snadno jedním z nejpopulárnějších politiků na Ukrajině. Během oranžové revoluce, zaměstnával zdrženlivější a pragmatičtější roli založenou na zaujetí morálně-politické výšky. Ačkoli jeho zdrženlivý styl znamenal několik „lepkavých okamžiků“, kdy se zdálo, že revoluce hrozí ztrátou páry, ukázalo se to zpětně moudré. Juščenko byl vědom, že obrovská čísla na Náměstí znamenalo, že jeho přívrženci, byly spojeny „stovky a tisíce dalších demonstrantů, kteří byli více znepokojeni hrozbou pro demokracii obecně.“
policistu napadli demonstranti při střetech v ukrajinském Kyjevě. Události února 18,
S Pora v jejich jádru, Ukrajina mládí sloužil jako vedoucí hnací revoluce vpřed. Oni byli efektivní vanguards Oranžové Revoluce, jejíž snahy byly nezbytné pro zřízení a provoz obrovské Náměstí tábor, poskytuje pro své obyvatele dobře-bytost, a distribuuje oblečení, jídlo a teplé přístřeší poskytována Kyjev obyvatelé. Mimo Majdan měla Pora na starosti především koordinaci pouličních protestů, blokády míst státní správy a druhý stanový tábor u radnice. Klíčem k úspěchu společnosti Pora byla jejich efektivní organizační kapacita a důkladná příprava. Pora, i když záměrně nehierarchická, byla během protestů důsledně organizována. Stan města schválila organizační strukturu ukrajinských Kozáků: celkový „velitel“, následuje několik sotnyky na starosti skupina sto desyatnycky, kteří byli pak na starosti deset lidí, a tak dále. Z hlediska přípravy, Pora přijalo konkrétní kroky trénovat a rozvíjet své lidské zdroje v dostatečném předstihu před volbami. To zahrnovalo rozšíření jejich dobrovolnické sítě, organizování výcvikových táborů na nenásilné řešení konfliktních situací a příprava doplňkové příručky na témata jako „Jak Informovat Veřejnost“, „Práva při Zatčení“, „Porušení Volebního Zákona“ a „Interní Komunikace a Koordinace Akce.“
Zatímco Juščenko sloužil jako symbol a Pora jako předvoj, mnoho dalších, vzal to důležité a jedinečné vůdčí role během protestů. Například Jurij Lutsenko se stal „politickým DJem Majdanu“.“Lutsenko mládí a energie byly doplněny jeho tupý a pozitivní projevy a smysl pro humor, který rozptýlí pocity zoufalství v davu. Julija Tymošenková také potlačila pocity zoufalství a sloužila jako jeden z nejdůležitějších vůdců revoluce. Byla vůdkyní vlastního opozičního bloku. Její ohnivé projevy a vášnivá výmluvnost na Majdanu “ nadchly davy a poskytly vzrušující doplněk Juščenkova zdrženlivějšího stylu.“Jako vůdce byla hlavní provokatér volání na davy chopit se moci, ale hlavně, že byl připraven ji vyrážka styl s činy. Když demonstranti obklíčili prezidentskou administrativu, souhlasila, že půjde dovnitř, aby se setkala se zástupci režimu. Poté, co“ čelila šelmě ve svém doupěti“, Tymošenková se vynořila, zářila a triumfovala, k obrovskému jásotu davu. Při jiné příležitosti se přiblížila k řadě černě oděných vojáků ministerstva vnitra, kteří obklíčili Maidan a připojili oranžovou růži k jednomu z jejich velkých šedých štítů.
Zpráva a Publikum
hnací zpráva za Oranžové Revoluce bylo to, že ukrajinské lidé byli již ochotni tolerovat status quo politické korupce, represe a rutinní podvracení demokratického procesu. Několikrát to vyjádřili obyčejní demonstranti na Maidanu. Slovy jednoho:
byl jsem teenager, když se Ukrajina osamostatnila a všichni jsme doufali, že bude velká budoucnost. Byli jsme zklamaní a vlády nás podváděly a snažily se nás oklamat. Mlčeli jsme a možná si mysleli, že budeme vždy mlčet. Mýlili se. Nechceme zemi řízenou bandity. Chceme normální zemi, kde můžeme pracovat a můžeme být svobodní a mít vládu, která pro nás pracuje.
existoval nejen pocit, že věci nemohou zůstat tak, jak byly, ale že potřeba skutečně spravedlivého a odpovědného systému byla dávno zpožděna. Na Majdanu řekl Juščenko davu: „jsem ještě více přesvědčen než dříve, že to, co děláme v této mrazivé zimě, mělo být provedeno v roce 1991. Protože tento svět není vždy spravedlivý, vždy musíte zaplatit cenu. Možná dnes platíme za to, že před třinácti lety se to nedělo.“Pora zapouzdřil tento sentiment. Slovo „Pora“ se přímo překládá na „je (nejvyšší) čas“ a logo organizace byly hodiny v jedenácté hodině.
jednota demonstrantů byla demonstrována skandováním a slogany Majdanu, které zahrnovaly: „jsme spolu“ a “ společně jsme mnozí.“Opozice si nenechal ujít příležitost porovnat své zprávy, transparentnosti a právního státu proti Janukovyč je dobře známo, že záznam v trestním rejstříku, „a využil je symbolem všeobecné korupce režimu jako celku.“Společně zdůraznili potřebu dát Ukrajinu na novou cestu a symbolizovali to oranžovou barvou. Oranžová byla barva “ bez minulých politických konotací, jako je červená pro komunisty, modrá a žlutá vlajka, která by odrazovala etnické Rusy, a červená a Černá Barva ukrajinského nacionalismu.“
Euromaidan v Kyjevě, 19 únor 2014. Dům odborů v plamenech. Policisté ho údajně zapálili, protože se jednalo o sídlo demonstrantů.
Tato oranžová-ládina, jednotný a odhodlaný protest ukázal, žádné známky ústupu nebo pozvat represe prostřednictvím násilí, které prohloubily rozpory v režimu, s více a více jednotlivců přebíhat k opozici každý den. Brzy tři z největších ukrajinských měst, některé regionální vlády, stejně jako armádní a policejní jednotky, uznaly Juščenka za prezidenta. Armádní a zpravodajští důstojníci nastoupili na pódium na Majdanu, aby prohlásili, že “ odmítnou příkazy k útoku na pokojné demonstranty.“Kučma a jeho nejbližší spolupracovníci byli bolestivě vědom, že podstatná část bezpečnostních služeb a vojenské rozvědky byly teď mimo jejich kontrolu, která účinně vyloučit hrozbu, že jednání ve vzájemné násilný zákrok. Čtyři dny poté, co stany vyšly na Majdan, režim začal ztrácet svou jednotu i nervy. Na ukrajinských televizních stanicích se zaměstnanci vzbouřili v nebývalém počtu a odmítali dál lhát jménem režimu. Mimo Ukrajinu, 150 ukrajinských diplomatů po celém světě přeběhl z jejich vlastní vláda vydat a vydala prohlášení: „nemůžeme mlčet a pozorovat situaci, která by mohla zpochybnit demokratický vývoj Ukrajiny a zničit úsilí mnoha letech k návratu naší země do Evropy.“
Úspěch
Před a během Oranžové Revoluce, a to jak pro-demokracie, západ-střed opozice a pro-Rusko, východ-střed režimu provádí oslovení a spolupráce s jejich partnery a patrony. Na opoziční straně, pro-oranžové nevládní organizace a think tanky obdržely financování a pomoc od skupin včetně Freedom House, Národní demokratický Institut, a Nadace otevřené společnosti, stejně jako několik západních vlád. Během samotných protestů poskytly americké a evropské vlády důležitou diplomatickou podporu tím, že v oficiálních prohlášeních jasně uvedly, že výsledek podvodných voleb nepřijmou. Tohoto transatlantického konsenzu se ukázala jako ještě více rozhodující, když oficiální delegace EU, s Americkou podporou, úspěšně provedla dialog s režimem a kompromis ‚balíček‘, včetně nové kolo voleb bylo navrženo v sérii diskusí u kulatého stolu. Odtok se nakonec konal 26.prosince. Juščenko vyhrál a Tymošenková se stala jeho premiérkou.
Juščenko složil přísahu v lednu 2005 a bude sloužit po dobu 5 let. Jejich mise byla úspěšná, volební kampaň Pora byla oficiálně uzavřena ve stejném měsíci. Poté byla založena řada organizací zakořeněných v Pora, včetně politické strany Pora. „Společné pro všechny z nich je zájem o dlouhodobější rozvoj demokracie na Ukrajině.“Bohužel, a to i přes velké naděje oranžové revoluce, Juščenko předsednictví bylo prokázat zklamání. Demokratické normy se mírně zlepšily, ale stabilita a prosperita stagnovaly. Ukrajina již dříve rostoucí ekonomika by být mezi nejhorší hit z roku 2008 recese, zhoršuje špatné vedení a přetrvávající korupce. Spojenectví Juščenko-Tymošenková se ukázalo jako nestabilní a rychle ustoupilo bojům. Juščenko byl masivně nepopulární, když v roce 2010 ukončil své funkční období. Ještě horší je, že jeho pokusy o narušení Tymošenková, popsal blízký poradce jako hraničící s „paranoidní“, byl viděn mnoho pozorovatelů, že pomohl staré „darebák“ Oranžové Revoluce, Janukovyč, vyhrát předsednictví v roce 2010, poté, co porazil Tymošenkovou o méně než čtyři procenta.
mohlo by se zdát, že Oranžová revoluce selhala, ale není tomu tak. Oranžová revoluce posunula ukrajinskou společnost. Od roku 2004 lidé Ukrajiny již nejsou ochotni akceptovat antidemokratický a zkorumpovaný patrimonialismus v ruském stylu. Ukrajinci, zejména mladí, prokazatelně preferují “ skutečnou demokracii, jakkoli drsnou, před povrchně stabilnějším příkladem autoritářského kapitalismu vedle.“Janukovyčovo úsilí o oživení autoritářství v ruském stylu skončilo jeho vypuzením během masových protestů v roce 2013. Počáteční impulsy k Oranžové Revoluci a 2013 Euromajdan Revoluce se liší, bývalý, že volební podvody a druhý mezinárodní pivot z Evropy do Ruska, ale oba byli podtrhuje hovory hájit práva a demokratické budoucnosti Ukrajinců.Jako jeden Euromajdan vůdce dát to, druhý protesty, „ukázal na Oranžovou Revoluci nebyl jeden-čas na pohádky, ale funkce Ukrajiny.“Ukrajinci budou již čekat na vedlejší nadávali zklamání, ale místo toho povodní do ulic a požadují demokracii.
Dozvědět se Více
Zprávy a Analýzy
Knihy
- Bezverkha, Anastasia. Ukrajinská Oranžová revoluce: kronika v Pora newsletterech. PORA, 2005
- Krushelnycky, Askold. Oranžová revoluce osobní cesta ukrajinskými dějinami. Londýn: Secker & Warburg, 2006. s. 283
- Wilson, Andrew. Ukrajinská Oranžová revoluce. New Haven, Conne. ; London: Yale University Press, 2005
- Åslund et al. Revoluce v oranžovém: Počátky ukrajinského demokratického průlomu, editoval Anders Åslund & Michael McFaul, Carnegie Endowment for International Peace, 2006.
videa