Watseka Divu,
Úvod
„my všichni Jsme v hledání pravdy, nesmíme být tak zaslepený s předsudky, jak být znechucen s jeho obaly a nepodaří najít reálnou poklad tak pohodlně usadili v“
slova hltat duchovní kazatel, Dr. E. Winchester Stevens ve svém účtu duchovního vlastnictví, které se odehrály hluboko v Americkém Středozápadě na jaře roku 1878. Během několika týdnů to bylo zvědavě prodloužené a veřejné vlastnictví, které bylo svědkem celého města Watseka, malého města 1500 v Iroquois County. Mezi mnoha podivných událostech, je to příběh mladé dívky jménem Lurancy Vennum a zvláštní duchovní ztělesnění Mary Roff. To je temná historie, kde fakta jsou horší než fikce.
Watseka
Watseka leží několik mil východně od centra Iroquois County, Illinois. Společnost byla založena v roce 1865, existovala již několik let předtím jako South Middleport, ale byla přejmenována v roce 1865 a vybudována jako sídlo krajů. V předchozích letech, okolní oblast byla doma k Middleport, krajů, dříve sídlo do Peoria a Oquawka železnice byla postavena, a různých dalších, různorodých obcí. S přejmenováním v roce 1865 se většina, včetně samotného města Middleport, sloučila do Watseky, která navzdory relativně rychlému růstu měla jen skromnou, ale bohatou populaci kolem 1500 lidí. Z těchto 1500 byla rodina Vennumů v čele s Thomasem Jeffersonem Vennumem a jeho manželkou Lurindou Vennumovou, která se v roce 1855 provdala za Fayette County. Byli oddaně Ortodoxní Křesťanské rodiny a měla sedm dětí mezi 1857 a 1874, Florencie Isabel, Henry, Elmer, Mary Lurancy, Laura, Schuyler a Frank Vennum, i když se zdá, že pouze čtyři přežili dětství, jejich páté dítě a třetí dcera Laura zemřela ve věku jeden den staré.
v době Watsekas přejmenování, Vennum rodina žila v malé osadě 8 kilometrů daleko, i když rodina jméno bylo dobře známo, v oblasti, Thomase prarodiče byly některé z prvních osadníků v Kraji, zatímco jeho bratr byl majitelem první banka zřídit v Middleport. Thomas a Lurinda nakonec se usadil v Watseka v roce 1871, žijící ve velké hrázděný dům na Západní straně města. Kromě obtížné míry dětské úmrtnosti žili poměrně pohodlný život. Oni byli velmi oblíbený a respektovaný místní měšťané a vychutnat zdravé vztahy v celém městě, včetně bratra, který byl vybrán jako starosta v roce 1872. Život byl pro rodinu Vennum pohodlný. To bylo přinejmenším do července 1877, kdy se Lurancy se svou druhou dcerou vydal na obtížnou cestu, která protáhla hranice jejich dobré místní pověsti.
Lurancy Vennum
Lurancy Vennum byl ve věku 13 let v roce 1877. Narodila se 16. dubna 1864 v Milford township, jižně od toho, co by se stalo Watseka. Známý jako Rancy, byla skromná, ne-li trochu z mála, hrát se svými bratry, 15 letý Elmer, o dva roky starší a 8 letý Schuyler pět let mladší. Kromě její mladistvý si, že ona byla holka svého času v každé jiným způsobem, pilný s pomáhá své matce s domácími pracemi a ukazuje žádné známky něčeho neobvyklého. V prvním červencovém týdnu 1877 se však prudce obrátila k nemoci, kterou by většina mladých dívek těžko vysvětlila i v moderní době. Snažila se spát a vysvětlila svým rodičům, že
„včera v noci byly v mém pokoji osoby a říkali“ Rancy! Rancy!! a cítil jsem, jak se mi na tváři dýchá.“
Lurancy udělal jako většina malých dětí v takové situaci a probudil své rodiče ve stavu strachu, ale poté, co ji matka vzala zpět do postele, brzy usnula. Další noc, podobné události se stalo, znovu Lurancy vyděsil osoby v pokoji volá její jméno, a ještě jednou, se probudila její matka, která ji vzal zpátky do postele, spí vedle ní, dokud neusnula. Tato řada špatná spánek byl docela neobvyklého, až do teď Lurancy nikdy neměl žádné zvláštní onemocnění nebo problémy, ušetřit spalničky, když jí bylo 9 let. 11. července se její stav vážně zhoršil. Když seděla na podlaze obývacího pokoje, šití, její matka se jí zeptal, jestli by mohla začít dělat večeři a když stála, ona zastavila, otočil se k ní matka s bledou tváří, říká,
„Mami, cítím se špatně, cítím se tak divně“
předtím, Než spadla do hromady na podlaze, zřejmě ve stavu člověk záchvat. Po počátečním pádu ležela ztuhlá na zemi téměř pět hodin, než se vrátila k vědomí, v tu chvíli mohla matce říct, že se cítí „velmi divná a divná“. Její matka ji uložila do postele a poprvé po několika dnech spala dobře. Její rodiče si možná mysleli, že to byl alespoň konec jejího neklidného spánku, teorie, která mohla být pravdivá, ale byl to jen začátek úplně jiné série potíží, které by se ukázaly být mnohem obtížnější zvládnout.
následující den, 12. července, Lurancy se opět dostal do zjevné nošení, ale tentokrát, zatímco ona ležela tuhá na podlaze, její svaly ztuhlé a učil, její neochvějný končetiny, začala s ní mluvit rodiče, kteří mohli sledovat pouze ve stavu zmatku a znepokojení. To se stalo ještě více zarážející, když Lurancy začal mluvit z duše, že viděla v pokoji společně s rodiči.
„lhala, jako by byla mrtvá, mluvila svobodně a řekla rodině, jaké osoby a duchy vidí, popisovala je a některé z nich nazývala jménem. Mezi těmi, které zmínila, byla její sestra a bratr, protože zvolala: „Ach Matko! Nevidíš malou Lauru a Bertieho? Jsou tak krásné!“
Alarmující, jak mluvit pochyb o tom, by bylo, že se konalo druhý šok pro Pana a Paní Vennum, bratr a sestra Lurancy mluví zemřel, když jí bylo teprve tři roky starý a sotva znali, Laura přežívají pouze pro jeden den po jejím narození.
nakonec, po několika hodinách uplynulo, se Lurancy znovu vrátila do normálu, její rigidita se uvolnila a její vědomí ji vrátilo k normálnímu já, ale záchvaty pokračovaly. V průběhu července se objevily pouze stupňovat na intenzitě, a na konci Léta, měla pravidelné záchvaty, kde ona by lež, tuhé a popsat, co ona nazývá „nebe“, jako zvláštní daleko duchovní svět, obývaný duchy, které Lurancy byl nazván „andělé“. Chování bylo přirozeně alarmující pro její rodiče, kteří byli hluboce věřící a oddaně ortodoxní. Díkybohu, v září, zdálo se, že záchvaty prošly a domácnost Vennum se vrátila do stavu neklidné normality, pokud by někdo skrýval jakoukoli úzkost, že se záchvaty vrátí, nebylo by to neopodstatněné, nicméně.
koncem listopadu, v noci 27., Lurancy znovu bolestně onemocněl. Stěžovala si na bolesti žaludku, které by zasáhly nahoru 5 nebo 6 krát denně, každý den po dobu dvou týdnů. Během útoků, zkroutila své tělo bolestí do takové míry, že se její hlava údajně mohla dotknout nohou. Během útoků se prý vrátila do svého transu jako stav a mluvila o andělech a duchech a o světě, ve kterém žili, který nazvala nebe. Tyto záchvaty pokračovaly za čtrnáct dní, s každým dnem stává více a více obtížný úkol pro oba Lurancy, přes bolest, a její matka sledoval bezmocně přihlížet, vydržet. Tyto bolestivé záchvaty přišel náhlý konec na 11. prosince, nicméně, když bolest zdálo se, že prošel, vytržení spadla do průběhu, jen stále intenzivnější.
Potýká s obtížnou situaci sledovat jejich dcera trpí na denní bázi, jejich situace se stávala více a více bezútěšný, jako outsideři rodiny, místní sousedé a město je nejstarší rodiny začal mluvit, takže návrhy, že Lurancy byl nemocný a musel být poslán do blázince. Lurancy byl na přelomu roku, spadl do těchto transů až 12krát denně a pokaždé na něco mezi jednou a osmi hodinami. Zatímco seděla a mluvila s Anděly, objevila se ve stavu štěstí a blažené nevědomosti, když řekla svým znepokojeným rodičům, že cestovala do nebe.
po celou dobu svých záchvatů hledali Pan a paní Vennumová pomoc pro Lurancyho a byla v péči dvou místních lékařů. Až v zimě roku 1877, Dr. L. N. Pittwood se snažil a selhal, aby se vyrovnali s následky tajemné nemoci, který byl trápí Lurancy a do nového roku, podal jí jedno přes druhé místní lékař jménem Dr. Jewett. Oba Lékaři Jewett a Pittwood byly moderní praktici medicíny s pacienty po Watseka, ale po obou nepodařilo dosáhnout žádné výsledky v jejím stavu, hovory přišel znovu, aby si Lurancy pomoc od místních azyl. Navzdory protestům rodičů napsal Reverend B. M. Baker, Watseka Methodist ministr, azylu a podal žádost o její rozdělení. Jejich byl, nicméně, některé místní, které se konalo malou víru v azylu a sympatizovala, šéf mezi nimi byli místní Spiritisté Asa Berry Roff a jeho žena Ann, kdo viděl v Lurancy stav, mysleli si, že oni by mohli uznat.
Asa Berry & Ann Roff
Roff rodiny byl dlouholetý obyvatel Watseka, obývací po dobu pouhých 200 metrů od Vennum rodinných domů. V posledních letech, přestěhovali se do velkého, dvoupodlažní, dům z červených cihel na druhé straně města. Asa se před odjezdem z města vyučil obuvníkem, letitý 19 hledat své jmění. V roce 1841 se setkal a oženil se s Ann Fenton v Independence v Indianě, městě, do kterého cestoval na kánoi při cestování z města do města. Pár se stěhoval do Iroquois County v září 1847, kde založil obchod s obuví v Middleport a koupil akcie v místní pily v roce 1852, kde pracoval řezání dřeva na 18 měsíců, než se stal zvolen jako Iroquois County Šerif v roce 1854 začal číst zákon a byl jmenován do baru v roce 1857. Pár měl 10 děti, ačkoli 6 zemřel buď v dětství, nebo v mladém věku. William, Frances, Gaylord a George nepřežila dětství, zatímco Fenton, Joseph a Frank vyrostl a přestěhoval se mimo Iroquois County prosazovat své vlastní kariéry. Jejich nejstarší dcera, Mary zemřela v Watseka v roce 1865, ve věku 19 let, zatímco jejich pozůstalá dcera, Minerva, žil v Watseka, běží lokální knihy a stacionární obchod. Dům z červených cihel, který postavili, byl prvním cihlovým domem ve městě. Pověst Roff rodiny ve společenství, byla v první třídě a i přes utrpení a smrt mnoha dětí a obrovské finanční ztráty na majetku a pozemků prostřednictvím celostátní finanční zhroucení ve střední 1870, Asa Roff byl vždy řekl, aby si zachovala veselou exteriéru.
“ pravděpodobně žádný člověk dnes není v komunitě více vážen nebo se těší důvěře uprostřed úcty ke svým spoluobčanům v plnější míře než předmět tohoto náčrtu. Je velkorysý k chybě, spravedlivý, ohleduplný a nezávislý. Praktikuje to, co učí, jak vědí jeho sousedé, a nechává široký plášť lásky pokrýt množství chyb, spíše než odsoudit příliš přísně chybující.“
překvapivě, vzhledem k jejich společenskému postavení ve městě, byli Roffové aktivními spiritualisty. Přestože Spiritismus v 1870s Americe bylo těžké udržet přesné záznamy, vzhledem k povaze následovníci averzi vůči organizovaným skupinám, přesvědčení, měli odhadovaný počet lékařů, někde ve stovkách tisíc, některé odhady počítat do milionů. Tento nárůst spiritistického hnutí začalo v první polovině 19. Století a lze přičíst nejvíce snadno industrializace a globalizace, jak se lidé přestěhovali více, tak přijdou do kontaktu s novými nápady. Ruku v ruce s velkými pohyby lidí však přišla i nová nemoc a úmrtnost, zejména u dětí a kojenců, byla stále bolestně vysoká. S vynálezem nové technologie, jako jsou telegraf, něco začalo zdát, je to možné, lidé se baví, nové, nápady ochotněji a to, spárované s nedostatky Ortodoxní Křesťanství pečovat útěchu věčný posmrtný život, lidé bagan, kteří hledají nové, více uklidňující filozofie, která by mohla zmírnit jejich úzkost a snížit smutek mají často pocit, pro své ztracené členy rodiny.
V podstatě, spiritisté věřili v existenci věčného posmrtného života, kde duše mrtvých žil v permanenci, a proto může být kontaktován a hovořil s volně přes praktik okultní, vytržení a seance. Duchové měli vrozenou schopnost komunikovat s živými, nicméně, médium bylo často potřeba na straně obývací aby sdělení, která mají být přijata, i když někdo by se mohl stát médiem, přes studia a praxi umění.
Přesto, že je to velký a stále rostoucí následující, Spiritismus byl stále ještě poměrně nepopulární systém víry v obecně Ortodoxní měst a i když veřejnost vyprávění k spiritismus byl jeden z „věřit, pokud musíte, ale ne kázat“, těžké předsudky klesl na obou stranách plotu, se spiritisté vzhledem Pravoslavné věřící, aby byli nevzdělaní fanatici, zatímco opačný názor byl, že spiritisté byli rouhačské pohany míchání nebe a země v takovém znuděný způsobem.
i Přes tyto rozpory, Roffs zdálo, že žije poměrně klidný život a Watseka, i když je daleko od spiritualista pevnost, zdálo se obrátit slepé oko k jejich náboženství. Alespoň, po celou dobu z toho nedělali scénu.
Asa a Ann Roff to vzal na sebe, aby zasahovat postoupení Lurancy do blázince. Vývoj s mladou dívkou Vennum sledovali s velkým zájmem. V neposlední řadě proto, že věřil, že ona může být vyvolávání duchů, když mluvila o nebi a o andělech, ale protože i oni měli dceru, která trpěla příznaky, které si mysleli, že se zdálo podobné, i když ona zemřela o 12 let dříve. Tentokrát doufali, že by mohli nabídnout nějakou pomoc, a tak navrhli Thomasovi Vennumovi, aby místo toho vyzkoušel svou konkrétní značku alternativní terapie. Tey věřil, že spíše než šílenství, Lurancy mohl trpět nějakou formou držení, nebo invaze „cizích myslí“, jak to řekli panu Vennumovi. Lurancys rodina zpočátku měl své pochybnosti, když po dlouhém přesvědčování, a velmi pravděpodobně, vzhledem k jejich vlastní ortodoxní sklony, pořádnou dávku zoufalství, oni povoleno Roffs získat pomoc a vidět, co by mohli udělat. Přinejmenším by to mohlo Lurancysův pobyt v azylu o něco déle oddálit.
Roffs kontaktoval spiritualista známý jménem Dr. E Winchester Stevens, lékař a spiritualista od Janesville, Wisconsin a 31. ledna 1878, Asa Roff a Dr Stevens navštívil Vennum domu na setkání s Lurancy. Při jejich prvním setkání, byli představeni Lurancy již uprostřed jednoho z jejích transů.
„dívka seděla u kamen, ve společné židli, lokty na kolenou, ruce pod bradou, nohy stočené na židli, oči zírající a vypadající jako stará čarodějnice. Chvíli mlčky seděla, dokud doktor Stevens nepohnul židlí, když ho divoce varovala, aby se nepřiblížil. Vypadala mrzutě a crabbed, volá její otec „old black Dick“ a její matka „Old Granny“. Odmítla se dotknout, dokonce si potřást rukou a byla zdrženlivá a mrzutá, aby zachránila doktora, s nímž volně vstoupila do rozhovoru.“
Když Dr. Stevens zeptal Lurancy její jméno, ona odpověděla, že ona byla volána Katrina Hogan, 63 letá žena z Německa, i když po dalším výslechu, změnila takt a přiznala, že lhala. Ve skutečnosti se jmenovala Willie Ganning, mladý muž, který utekl od svého otce Petera ganninga. Dala krátký biografický přehled mráz po Zádech života a vysvětlil, že poté, co utekl, dostal se do mnoha obtížných situacích a pryč několik jmen, než jeho případná smrt. Stevens se jí zeptal, proč se vrátil a vlastnil Lurancy, na kterou jednoduše odpověděl, „Protože chci být“. Lurancy pak přepnul otázky na lékaře a zeptal se:
“ jak se jmenujete? Kde bydlíš? Jste ženatý? Mít děti? Kolik kluků? Kolik holek? Jaké je vaše povolání? Jaký doktor? Proč jsi přišel do Watseky? Byl jsi někdy na jižním pólu? Severní Pól? Evropa? Austrálie? Egypt? Cejlon? Benaresi? Sandwichovy Ostrovy? Lžeš? Opít se? Krást? Přísahat? Používat tabák? Čaj? Kávu? Chodíš do kostela? Modlit se?“
Stevens poslušně odpověděl na otázky, a tak, aby jim Pan Roff jménem Lurancy, který odmítl se ho zeptat přímo. Byli požádáni otázky, nesl malý význam Stevens, když vzal na vědomí, že Lurancy bylo zobrazení pozoruhodné zeměpisné znalosti. Po hodině a půl tohoto výslechu a zpět mezi lékařem a duch údajně disponují Lurancy, Doktor a Pan Roff musí odejít z domu, jak oni dělali tak však Lurancy se zhroutil na podlahu, opět klesají do své známé nereaguje trance, tuhé a pevné. Stevens se posadil a držel Lurancysovy paže natažené, klást otázky tentokrát přímo Lurancyovi. Lurancy odpověděl lékaři „s milostí a sladkostí anděla“ a vysvětlil lékaři, že je v současné době „v nebi“. Stevens se jí zeptal na“ zlé“, Katrina a Willie, které dovolila vlastnit své tělo a Lurancy odpověděla, že o nich ví a že lituje, že ji mají pod kontrolou. Tady, Stevens, který viděl cestu k potenciálnímu léku, navrhl Lurancy, aby místo toho soustředila svůj čas, když byla v současné době v nebi, na nalezení lepšího, pozitivnější duch, s nímž by jí mohla dovolit vlastnit ji.
„Pak na tom, že doporučuje, rozhlédla se a zeptala se těch, co viděla, a popsal a pojmenoval, najít někoho, kdo by se zabránilo krutý a šílený ty z návratu do obtěžují ji a rodinu. Brzy řekl: „existuje mnoho duchů, kteří by rádi, aby přišli,“ a ona zase pokračovala dát názvy a popisy osoby dávno zemřelé; některé, které ona nikdy nepoznala, ale byla známá tím, že starší osoby přítomné.“
ze všech jmen, o kterých mluvila, Lurancy řekla, že existuje jedno, které si andělé přáli přijít, a že je to duch, který by sám rád přišel do Lurancova těla.
„Její jméno je Mary Roff“
Mary Roff
Mary Roff byl název známé pro ty, v teh pokoj s Lurancy, byla ve skutečnosti, nejstarší z Roffs dcery, se narodil dne 8. října 1846 v Warren County, Indiana. Ve věku 1, její rodiče se přestěhovali do Middleportu. Na jaře roku 1847, kdy byla Marie kolem 6 měsíců, byla nemocná a trpěla zjevným záchvatem. Její rodiče měli malou naději na její přežití, nicméně, po několika dnech se zotavila a do konce dvou týdnů odpočinku, byla, všem, kteří se dívali, opět zdravá a zdravá. Bylo to však krátké období klidu, protože o tři týdny později znovu utrpěla podobný záchvat. Tyto záchvaty pokračovaly po celé její dětství v intervalech 3 až 5 týdnů, dokud nedosáhla věku 10 let, kdy se zesílily. Mary by občas trpěla shluky záchvatů, které by trvaly několik dní, před postupným ukončením a ponecháním krátké doby oddechu, ale vždy se vrací. Přirozeně, tato neustálá období fis si vybrala svou daň na Mary. Po záchvatu montáže by se stala nešťastnou a zoufalou. Mimo záchvaty, Mary byla jinak naprosto normální dítě, studovala hudbu a byla považována za jasnou a dobře pokročilou ve svém vzdělání pro svůj věk. Její rodiče však brali na vědomí její duševní stabilitu a brali na vědomí těžkou daň, kterou záchvaty přijímaly na Mary. Když jí bylo 15 let, rozhodli se udělat vážné lékařské pokusy, aby ji vyléčili. Byla viděna několika odborníky, a dokonce i podstoupil 18 měsíců Hydroterapie léčby v peoria, Illinois, forma přirozené terapie, která viděl ostrý comeback po celé 19. Století, kdy byli pacienti pocit, více oddělen od tradiční lékařské postupy, které byly stále více a více vědeckých a těžké pochopit pro laika. To zahrnuje širokou škálu postupů, zahrnující všechny vody, jako jsou horké a studené koupele, nebo hadice u pacientů s vodou o různých teplotách, ve snaze stimulovat krevní oběh a využívat různé tlaky vody. Přes veškeré jejich úsilí však Mary vykazovala jen málo známek jakéhokoli zlepšení a často si stěžovala na“ hrudku bolesti “ v hlavě. Vzala zaměstnávání pouštění žilou tím, Pijavice, připevnění ke spánkům, aby zmírnit tlak, cítila, jak na její lebku. Mary si to tak užila, že pijavice využila ve svém volném čase, dělat domácí mazlíčky různých pijavic. I přes její užívání laskavě na pouštění žilou nicméně, to se nepodařilo prokázat dostatečně účinné, a v sobotu, 16. července 1864, zatímco Mary byla 19 let, vzala nůž do zahrady a naboural na její paži, až omdlel ze ztráty krve. Po jejím znovuzískání vědomí, ve stavu naprostého zoufalství, stala se násilnou a trvalo pět mužů, než ji drželi na posteli. V předchozích měsících ztratila značné množství váhy a nyní, poté, co ztratila tolik krve, ležela v posteli ve stavu šoku a nebyla schopna si vzpomenout na nikoho z lidí kolem ní. Měla však, ve svém střetu s blízkou smrtí, získal zvláštní nový smysl.
“ neměla žádný smysl pro zrak, pocit nebo sluch přirozeným způsobem, jak dokazuje každý test, který by mohl být použit. Uměla číst se zavázanýma očima a dělat všechno tak snadno, jako když je ve zdraví svým přirozeným zrakem. Že by šaty, stát před zrcadlem, otevřít a hledat v zásuvkách, vyzvednout volné piny, nebo dělat žádné a všechny věci snadno, a bez nelibosti pod těžkou zavazování očí.“
Mezi chování a úkoly ukázala, zatímco pod zavázanýma očima, zřejmě není schopen vidět s přírodní pohled, vzala encyklopedii, vzhlédl vstupu na „krev“ a nahlas přečíst celý vstup a na jiné příležitosti, vzal krabici dopisů napsal ji od přátel a rodiny, a přečtěte si každý z nich přišel do místnosti. Když se ji pan Roff a další, včetně místního reverenda, pokusili oklamat, umístěním vlastních dopisů mezi Maryiny vlastní, okamžitě si všimla podvodu a násilně hodila dopisy, které jí nebyly adresovány, přes místnost.
“ s lékaři se její zvláštní stav nebo stav nazýval katalepsie. S cergy to bylo jedno z tajemství Boží prozřetelnosti, se kterým bychom měli mít málo co dělat. S redaktory, kteří jsou povinni být široký, nebo mlčí, to bylo záchvaty nebo nějaký nezodpovědný jev. Všichni, s neúnavným úsilím, se snažili vyřešit záhadu a zjistit, co to bylo, co vyvolalo takové podivné a úžasné projevy.“
Tomto krátkém období earnt Marie v malé míře z místní slávy, jako mnoho občanů Watseka přišel, aby byli svědky její pravomoci nepřirozený pohled a její příběh byl napsán v místních novinách. Její záchvaty však stále pokračovaly, a na rodinu byly definitivní tlaky, aby Mary umístila do azylu. 5. července, při třídenní návštěvě Peorie, probudila se, snědl snídani a pak odešel do postele, aby si lehl. Po krátké době, její rodiče ji slyšel křik, a vzal na pohotovost ložnice, najít ji hodí na postel, nicméně, tentokrát, ona nebyla, aby nabyl vědomí. Mary zemřela toho rána, 5. července po obtížném a bouřlivém životě, ve věku pouhých 19 let.
právě tyto záchvaty v Lurancy tak inspirovaly Roffy, aby se ptali na Pana a paní Vennumové, viděli podobné potíže s vlastním dítětem a také viděli, jak malá pomoc může být azyl. Jejich intervence do situace Lurancy Vennum může téměř být viděn jako akt odplaty za všechny zjištěné nedostatky by mohly mít přetrvávající od smrti jejich vlastní dítě. Byl to zajímavý vývoj, že když Dr. Stevens navrhl, aby Lurancy najít více pozitivním duchu, aby ji vlastnit, ona se přes Mary Roff, zemřelého 12 let před, když Lurancy byla jen tři roky stará. Přirozeně, jako specializované spiritualista, Pan Roff byl více než šťastný, s možností nyní představila ho, aby mluvil s jeho zesnulou dceru, ještě jednou a tak, když Lurancy navrhl, aby Dr. Stevens, že duch Mary Roff byl ochotný, aby jí pomohl, on okamžitě přerušil.
“ ano, nechte ji přijít,budeme rádi, když přijde.“
Roff dům
další den, ráno 1. února, Pane Vennum zastavil do kanceláře Pana Roff, vysvětluje, že to vypadalo, Mary přišel, jak slíbil, a on požádal Pan Roff, aby se zastavil,
„vypadá jako dítě opravdový stesk po domově, chtěl ji vidět mámu a tátu a bratry.“
jak se ukázalo, Lurancy jednal víc než jen trochu po domově. Zdálo se, že jí byl zcela pohlcen duchem Mary Roff protože se jí nepodařilo rozpoznat některý z Vennum rodinu, ani dům, v němž strávila posledních 14 let žije. Stala se, mírná, zdvořilá a plachá a občas plakala, když trvala na tom, že se chce vrátit domů. Toto chování pokračoval na příští týden, až nakonec, Paní Roff a její dcera, Minerva šel na návštěvu Vennum dům vidět pro sebe porported změnit v Lurancys chování. Jak se blížili k domu, Lurancy se naklonila z okna a při pohledu na jejich příchod, obrátil se k její vlastní matka a otec, kteří jí byla pořád nedaří rozpoznat, a křičel,
„přijde moje Máma a sestra Nervie!“
Nervie bylo jméno, které mary zavolala Minerva v dětství, dlouho před narozením Lurancy sama. Objala je po jejich příjezdu, Nicméně, poté, co toho odpoledne odešli, Pan a paní Vennumovi poznamenali, že Lurancy se stal jen více stýskalo po domově. Často upadala do slz a prosila, aby se mohla vrátit domů. Nakonec, Pan a Paní Vennum, poněkud neochotně nakousl Pan Roff s myšlenkou, že Lurancy měla jít a zůstat v Roff domu, aby zjistil, jestli by to mohlo přinést více pozitivní efekt. Roffové souhlasili a 11. února, Lurancy šel s paní Roffovou, aby zůstal déle s rodinou. Jak oni šli přes město, Lurancy zamířil do zcela jiného domu, prohlašovat, že to byl její domov, a to trvalo přemlouvání ze strany Paní Vennum přesvědčit Lurancy, že se plete. Jak se ukázalo, dům, který si vzala za svůj domov, byl ve skutečnosti dům, který Roffs původně obsadil během života Marie, ačkoli se od té doby přestěhovali po její smrti. Když došli k domu, kde Roff rodinou bydlel nyní, Lurancy pozdravil rodinu, jako by byly její vlastní, rozpoznávat je a objímání je draho. Pan Roff se jí zeptal, jak dlouho duchem Marie v úmyslu zůstat a Lurancy odpověděla, že ona by zůstat, dokud „někdy v květnu“, a tak se stalo, že Lurancy by strávit tři měsíce a deset dní žijí v Roff domácnosti, v péči Roffs, s Lurancy hraje každý trochu součástí jejich mrtvá dcera Marie.
ne všichni ve městě Watseka však byli tak připraveni uvěřit tomuto stavu věcí. Jak již bylo zmíněno, většina města byla Ortodoxní Křesťané a Spiritualismu, přes jeho velké a stále se rozšiřující následující, měl svůj spravedlivý podíl na kritiky. Místní vlády, Reverend Baker řekl Pan Roff,
„myslím, že uvidíte čas, kdy si bude přát, aby jsi ji poslal do blázince.“
někteří z jejich bližších příbuzných byli ve svých názorech ještě kousavější.
„to bych se radši sledovat svý holky do hrobu, než si ji jít na Roffs a spiritualisty.“
mezitím se Dr. Jewett držel svých zbraní, přesvědčen, že jeho diagnóza katalepsie byla správná. Zatímco skeptici raed a doktor držel jeho diagnóza, Lurancy ukazoval daleko více neobvyklé příznaky, zatímco ve Roff domu.
poznala všechny, kteří žili v domě, pokračoval v hovoru Minerva její dětství přezdívku Nervie, uznané sousedy, rodinu, přátelé a pozdravil je všechny, jako kdyby byly dlouho ztracené přátele. Ve stejnou dobu, kdykoli ji navštívili členové její vlastní rodiny, stále je nepoznala nad rámec toho, co znala teprve nedávno. V dopise Dr. Stevens napsal Asa Roff, uvedl,
“ Mary je naprosto šťastná; Poznává všechny a všechno, co věděla, když byla ve svém těle před 12 nebo více lety. Nezná nikoho ani nic, co Lurancy zná … Pan Vennum byl za ní, a také s jejím bratrem Henrym, v různých časech, ale ona o nich nic neví. Paní Vennumová se stále nemůže přijít podívat na svou dceru. Od té doby, co tu byla, není nic jiného než Mary a neví nic jiného než to, co Mary věděla. Několik dní vstoupila do transu jednou za druhý den. Je naprosto šťastná.“
kromě lidí poznala také mnoho starých věcí Marie, včetně staré krabice dopisů a starého klobouku, který Marie kdysi nosila. Když vstoupila do domácnosti Roff, okamžitě rozpoznala klavír a dokonce se ho pokusila hrát, i když pokus nebyl zcela úspěšný.
“ pokoušela se hrát a zpívat od dávných dob. Písně byly ty z jejího mládí; když jsme stáli a poslouchali, známé poznámky byly její, i když vycházely z rtů jiného. Efekt byl však úspěšný jen částečně. Naladění s úsměvem na přítomnou rodinu poznamenala: „nemohu, aby moje prsty fungovaly správně.“.“
Mary nezůstal v Lurancys tělo výhradně nicméně, a tam jsou časy, kdy další duchy z jejich způsob, žena z Tennessee a babička Roffs sluha, Charlotte, kompletní s klenutý hřbet, kulhavý chůze a talent pro pletení. Když ptal se na její Lurancys tělo, zdálo se, že pochopili, že to není její vlastní, ale Lurancys a že ona byla jen ovládání je jako duch, a když požádal o ruku, že ona měla řez, než v životě, vytáhla si rukáv, aby jí ukázal jizvy. „Ach, to není ruka“, řekla, “ ta je v zemi.“
Ona se také zobrazí akty, jasnovidectví, když se jednou večer řekla Frank Roff být opatrní, a že on potřeboval být hodinky, pro věřila, že by brzy onemocní. Téže noci, ve 2 hodiny ráno, se probudil v horečce a unášel se dovnitř a ven z vědomí. Roffové poslali pro doktora Stevense, o kterém věřili, že je přes město. Stevens byl v Roffs dům dříve v noci a řekl jim, že to bylo, kde by mohl být další, nicméně, jak večer odhalili, lékař byl povolán zpět na sousedy domu a skončila zastavení přes noc. Mary zopakovala informace a tak jistě, když pan Roff zavolal vedle, aby to zkontroloval, byl tam doktor Stevens, přesně jak Mary předpověděla. Mluvila také o domech, které osobně nenavštívila, podrobně popisovala členy rodiny, vybavení a dispozice, vše, co svědci považovali za správné.
Lurancy se vrací
jak šel čas, Maryina pověst ve městě stále stoupala. Obvinění z šílenství padla na vedlejší kolej a mnozí se shodli, že nyní jedná a chová se „jako dobře vychované dítě“.
Čas se krátí pro Mary však Lurancy předpověděl, že ona by se vrátit někdy v Květnu a tak se stalo, že na 19. Května, Mary opustil tělo Lurancy na krátkou dobu, když byla se sešel s matkou, který byl potěšen, že její dcera to tak dobře. To byl krátký žil, a brzy Lurancy byl opět posedlý Mary, nicméně 21. Května, jako měla dříve předpověděl Pan Roff, připravila se odejít nadobro. Šla přes celé město s její sestrou Minerva, kde se jí zdálo, na skok tam a zpět mezi Mary a Lurancy v rychlém sledu za sebou, než konečně, jak se blížili k Vennum domu, přišla k sobě a Mary byla pryč z těla Lurancy. Jediná poznámka od Lurancy, že cítila něco, jako by spala. V Watseka republikán, editor, který byl svědkem mnoha podivných interakce mezi Dr Stevens, Roffs a Lurancy, napsal následující článek, týkající se jejího návratu,
„setkání s rodiči v domě byl velmi ovlivňují a teď už se zdá být zdravý, hapy holčička, bude asi tím, co viděla před tím, než byla vyškrtnuta, a uznává změny, které od té doby proběhly. To je pozoruhodný případ a skutečnost, že takovým věcem nerozumíme, nezbavuje existence těchto nezodpovědných projevů.“
Po Lurancy se vrátil k ní domů s její rodinou, že i nadále žít šťastně, se trochu vrátit do světa duchů, i když ona dělala kanál Marie na několika příležitostech, když Roffs přišel na návštěvu. V roce 1882 se provdala za muže jménem George Binning, farmář žijící 3 mil mimo Watseka, kde se přestěhovala na 2 roky, dokud se v roce 1884 přestěhovala do Kansasu. Měla 11 dětí, než nakonec zemřela v roce 1952 ve věku 87 let.
Teorie a Kritiky
Při zvažování možnosti, co se stalo, že Lurancy Vennum během svého času na Roff dům, můžeme buď přijmout, příběh, jak řekl Dr. Stevens, nebo můžeme rozhodl číst mezi řádky rozvíjet další teorie. Nejběžnějším vysvětlením je, že Lurancy byla skutečně vyléčena ze svých záchvatů deprese, nicméně, nebylo to žádným duchem, spíše jednoduchá řada návrhů. Když Dr. Stevens pozval Lurancy zvolit jiný více pozitivním duchu, pozval Lurancy se pokračovat s její druhá osobnost, ať už to byla přinesla nějaké psychologické nebo fyziologické důvody, nebo čistě z dětinský žert, ale místo toho, aby kanál je ve více pozitivním způsobem. Stevens v podstatě odstranil negativní a škodlivé vlivy ze situace a místo toho je nahradil tím, který lze považovat za pozitivní a uzdravující. Uvedl také, že tento duch uzdraví Lurancy, a když se Lurancy zeptala, kdy se vrátí, umístil do aféry konečnost. To vše vložené v podobě tvrzení, že současná situace je prostě pomůcka pro zotavení pro Lurancy a že by bylo dobře, datum, že ona sama nastavit. Tato teorie dochází k závěru, že ať už věděl, co dělá, nebo ne, ve skutečnosti vyléčil Lurancy docela pozemskými prostředky. Tato teorie však mohou být přijaty pouze, pokud je propustit mnoho svědectví a objemů, nepřímé důkazy z více neobvyklé aspekty případu, jasnozřivost, poznání věcí, neviditelné nebo neznámé a čiré prozíravosti potřebné k hrát roli někoho jiného dceru po dobu několika měsíců.
Druhé vyšetřování & Publikace
případě, Že Lurancy Vennum byl zkoumán několikrát od svého vzniku a vrátil se alespoň dvakrát významní výzkumníci paranormálních jevů. V dubnu 1890 navštívil Dr. Hodgson ze společnosti pro psychický výzkum Watseku, aby vyslechl mnoho původních svědků. I když Dr. Stevens byl dlouho mrtvý, že zemřel méně než deset let po zveřejnění události v Watseka, a Lurancy sama byla přesunuta z oblasti, se podařilo rozhovor s příponou Roff rodina a mnoho místních měšťanů, kteří svá jména jako svědci v Dr Stevens původní účet, k závěru, že on,
„Mohl najít žádné uspokojivé vysvětlení, s výjimkou spiritualistic.“
stojí za zmínku, je skutečnost, že zatímco Společnost pro Psychický Výzkum měl poskvrněnou minulost, to má alespoň pokusili zůstat na straně vědy a Dr Hodgson sám zavázal, že jeho výlet do Watseka čerstvé z odhalení dvou největších Spiritualista podvodníky ve hře a vysloužil název „Sherlock Holmes v Profesionální detektivové z nadpřirozené“. Byl popsán těmi, kteří ho znali jako „žádný spiritualista“ a v méně formálním rozhovoru, „pochybující Thomas“.
závěr
co se tedy stalo s Lurancym Vennumem během těch několika měsíců v roce 1878? Byla opravdu posedlá zesnulou dcerou Roffů, nebo to byly prostě příběhy vytvořené příliš horlivým kazatelem spiritualismu? Ať už má někdo věřit původnímu účtu nebo ne, zdá se spravedlivé předpokládat, že se jedná o případ, kdy spiritualismus zvítězil, tak či onak. Slovy h. Addington Bruce, psaní v New York Tribune v roce 1908,
„pokud odpovědnost za stvoření spočívá na Dr. Stevensovi a Roffech, patří jim také zásluha za léčbu.“