VENUS ET ROMA, TEMPLUM (*νας, Cass. Dio cit.), dvojitý chrám na Velii postavený Hadriánem (Chron. 146; Hieron. a.Abr. 2147) a věnovaná Venuši Felixové, předkové římského lidu a genialitě města, Roma aeterna. Spojení těchto dvou božstev na minci C. Egnatius Maximus si všiml Babelon (i. 472; ale srov. BM. Rep. i. p. 399, n. 3). To bylo také nazýváno templum urbis Romae (Serv. Aene. ii. 227), templum urbis (Amm. Marcelle. xvi.10. 14; Hist. Srpen. Hadr. 19; Cassiod. Chrone.), urbis Venerisque templa (Prud. c. Sym. i. 221) a případně templum Veneris1 (Hist. Srpen. TRIGA. Tyre. 32). Plány vypracoval sám Hadrian a vyvolal ostrou kritiku od svého řeckého architekta Apollodora, o kterém se říká, že byl v důsledku toho usmrcen (Cass. Dio lxix.4). Chrám byl zasvěcen v roce 135 NL (Hieron . příměří. cit.; srov. Athene. viii. 63, s. 361, který chybně uvádí den jako Parilia), ale možná skončil Antoninus Pius (Cohen, Hadrián 1420-1423, Pius 698-703, 1074-1076).
V souladu s Romanem teorie v těchto věcech, bylo nutné vybudovat samostatný cella pro každé bohyně, v tomto případě ne vedle sebe, ale zády k sobě, že Venuše čelí východ, a že Romové na západ (Prud‘. příměří. cit.: atque Urbis Venerisque pari se culmine tollunt templa). V roce 307 byl chrám zraněn požárem a obnoven Maxentiem (Chron . 148; Aur. Victe. Caesi. 40: urbis fanum); a celá nástavba pochází z jeho doby, jak poprvé poukázal Nibby (Roma Antica ii. 738; 2 srov. AJA 1912, 429). Byla to jedna z památek, která vzbudila zvláštní zázrak Constantia, když navštívil Řím v roce 356 (Amm . Marcelle. xvi.10. 14), a byl pravděpodobně největším a nejúžasnějším chrámem ve městě. To je zmíněno v Notitia (reg. IV) a o něco později Prudentius (loc. cit.), Naposledy ve starověku. Historie jejího zničení není známa, ale v 847-853 Leo IV postaven kostel S. Maria Nova v jeho troskách (HCh 352), a to je jeden z hlavních argumentů, že to bylo zemětřesení, jeho vlády, který způsobil tolik škody a kolem fóra (BOZ ii. 108, c. 20: terre motus in urbe Roma perindictionem factus est x (tj. před 30. srpna, 847) ita ut omnia elementaconcussa viderentur ab omnibus). Tento kostel byl přestavěn v roce 1612 a nyní se nazývá S.Francesca Romana. (Srov. s. 235).
chrám řádné byl postaven na obrovské pódium betonu potýkají s travertin, 145 metrů dlouhý a 100 široký, na severní straně Sacra via, mezi Velia a Colosseum, a na linii hlavní osa druhé, vyžadující odstranění KOLOS NERONIS (formy). Vzhledem ke sklonu země je výška pódia na východním konci značná a byly v něm postaveny komory pro skladování strojů a přístrojů amfiteátru. Na tomto pódiu byl peribolus tvořený kolonádou sestávající z vnější stěny a jediné řady obrovských sloupů šedé Egyptské žuly po stranách, a pravděpodobně dvojité řady sloupů pouze na koncích. Tato kolonáda měla v rozích a uprostřed dlouhých stran výčnělky jako propylaea. Viz JRS 1919, 184, pro Ligoriův plán (jehož pravost je pochybná). Na západním konci pódia vedl široký let schodů dolů na zpevněnou plochu před chrámem; ale na východním konci byly jen dva malé lety. Samotný chrám byl vyvýšen na plošině, sedm kroků vysoké, ve středu peribolu. Dvě sklep skončil v apsidami umístěny zády k sobě; ale: boční stěny cellae byly prodlouženy tak, aby setkat, vnější vzhled byl, že z jedné dlouhé obdélníkové budovy.
tento chrám byl decastyle, korintského řádu, a pseudo-dipterální (Cohen, Hadr. 1420-3, 3 Pius 698-703, 1074-6; Před naším LETOPOČTEM 1903, 19), sloupy peristyl byl z bílého mramoru asi 1,8 metrů v průměru. Cellae byly užší než fasáda a každý pronaos měl mezi antae pouze čtyři sloupce. Budova byla postavena z cihelného betonu a zcela pokryta mramorem. Uvnitř buněk, na každé straně, byly řady porfyrových sloupů podporujících entablaturu. V apsidách bylo pět výklenků, střídavě čtvercových a půlkruhových, se sloupy a entablaturami před nimi. V centrálním výklenku každé apsidy byla socha samotné bohyně-Venuše, v jedné a romské v druhé. V okrscích chrámu byly stříbrné sochy Marka Aurelia a Faustiny a oltář, na kterém byly obětovány novomanželé (Cass . Dio lxxi. 31), socha Minervy (Serv. Aene. ii. 227), a nepochybně mnoho dalších (Hist. Srpen. TRIGA. Tyre. 32).
jediné schodiště, mezi apsidami na jižní straně, vedl na střechu chrámu (NA 1910, 631-638; RA 131-132, 213-215), která byla pokryta pozlaceným dlaždice. Součástí západním průčelím chrámu, s jeho špička štítu, je zastoupena na dva fragmenty úleva, teď v Lateránu a Museo delle Terme (MD 3519; Benndorf-Schoene, Lateránský 20; S. Sculp. 238-240; rukavice. 1895, 248; PT 227-228; viz PANTHEON),4 což ukazuje, že na tomto západním štítu byly reliéfy z Marsu návštěvě Rhea Silvia a ona-vlk kojit dvojčata. Většina západu cella byla zničena; apsida a část východní cella stále stojí v troskách, s mnoha fragmenty sloupce peristyle a peribolus (viz DAP 2. xv. 368 a LS i. passim; ii. 220-222, pro údaje o stavebních materiálech těžených na jeho místě). Tento chrám s obrovským peribolem spadá do stejné kategorie budov jako císařské fora, z nichž vytvořil virtuální pokračování (HJ 17-20; Gilb. iii. 136; HC 243-247; WR 293, 340; D ‚ ESP. Po. ii. 90-95; Fr. ii. 88-90; DR 185-190; RE Suppl. iv.481-484; Mem. L.5. xvii. 525; ASA 73, 74; HFP 51-52; JRS 1925, 218, 219).