diskuse
role a typ JIP získala v literatuře velmi malou pozornost při analýze výsledků kritických zranění. Tento dohled je vážný problém v éře rostoucí závažnosti a četnosti multi-systém zranění a téměř denně výskyt „přelévání“ těchto pacientů do non-specializovaných jednotek, kde nedostatečně vyškolený zdravotnický personál jsou vyzvány k poskytnutí specializované péče. Schopnost ostřílených sester agresivně řídit pacienty a fungovat nezávisle je nezbytnou podmínkou optimální péče o trauma. Průměrná zkušenost sestry v našem STICU je 12 let. Necelá polovina sester (48%) pracovala v této jednotce mezi 10 a 30 lety. Komplexní, vysoká ostrost ošetřovatelských intervencí jako náhrada objemu, korekce koagulopatie a podchlazení, invazivní monitorování a řízení „damage-control“ situace vyžadují znalosti a dovednosti, které nejsou kvantifikovatelné. Tyto dovednosti jsou získávány na denní bázi v trauma JIP s, kde je hojnost“ hands-on “ vzdělávacích příležitostí. Rozvoj těchto dovedností je zásadní pro optimální výsledky v život ohrožující tupá a penetrující poranění. Rovnocenná péče je těžké získat i od personálu, který je zkušený a vynikající v jejich non-chirurgické obory (např. srdeční jednotky)
z tohoto důvodu, naše třídící schéma těžce zraněných pacientů, řídí nejsložitější pacienty do STICU ve snaze optimalizovat své JIP léčba. Příklad byl uveden v populaci neurověd. Mirski a kol. ukázalo se zlepšení plošně, když byli pacienti s intracerebrálním krvácením léčeni ve specializované neurovědní jednotce. Tato zjištění byla replikována Diringerem a Edwardsem. Ve své studii bylo čtyřicet dva JIP zahrnuto do prospektivní studie. Také oni zjistili, že pacienti s intracerebrálním krvácením měli nižší úmrtnost, když byli léčeni v NSICU podporující argument pro specializovanou JIP pro tyto pacienty. Je překvapivé, že takové studie nebyly provedeny u populace pacientů s velkým traumatem.
zdá se, že naše praxe přednostního výběru nejvážněji zraněných pacientů a pacientů s život ohrožujícím pronikavým traumatem do STICU poskytuje optimální výsledky. I když zranění závažnosti STICU a non-STICU skupiny se objeví srovnatelné, je pravděpodobné, že pacienti, kteří jdou do STICU jsou vlastně hůř, které nelze měřit s čistě anatomický skórovací systém závažnosti zranění. Také poznámky, ve všech poranění závažnost skupiny, větší počet pronikající poranění předměty byly v STICU a tito pacienti mají tendenci mít vyšší ostrost vyžaduje více pokročilé terapeutické zásahy, poškození, kontrolní postupy atd. Naše data potvrdila, že pacienti v STICU a pronikající trauma pacienti měli více operací a více otevřených břicha. Naše regresní analýza úmrtnosti naznačuje, že pronikající trauma je prediktorem úmrtnosti, který také podporuje výše uvedený předpoklad.
je také zajímavé, že v podskupině pacientů s tupým traumatem měl STICU statisticky nemocnější pacienty, ale jejich výsledky byly stejné jako ve skupině bez STICU. Skupina STICU měla také přednostně více pacientů s otevřeným břichem, což může vysvětlit vyšší míru infekce pozorovanou v této skupině. Nedávný článek Levy et al. měl podobný hlavolam prokazující, že významně nemocnější pacienti byli léčeni intenzivisty. I s agresivním sklonem odpovídající intenzivistické skupině měla vyšší úmrtnost. Ostatní nekvantifikovatelné relevantní faktory zahrnuty: intenzivní péče byla převážně poskytována v akademických centrech, kde pacienti s více komorbiditami mají tendenci hledat léčbu, a více převodů z externích institucí přišlo na JIP s intenzivním pokrytím. Většina těchto pacientů je příliš vysoká ostrost pro menší instituce. Proto, podobně jako u Levy paper, naši pacienti byli pravděpodobně nepoměrně nemocnější, ale to nebylo možné statisticky prokázat poněkud zkreslením výsledků.
věříme, že intenzivistický model, který používáme, mohl přispět k našim výsledkům. Bez ohledu na fyzické umístění, všichni naši pacienti byli léčeni na JIP tým pod vedením chirurga s přidanou kvalifikace v chirurgické intenzivní péči a provádí zkušený zdravotnický personál. Na rozdíl od daně papír, většina studií zjistili, že z intenzivky modelu zlepšuje výsledky nezávislé na umístění, a to zejména u pacientů, kteří nevyžadují nejmodernější ošetřovatelství trauma péče. Tento přístup byl potvrzen nedávným důrazem na intenzivní model péče o JIP. Young a Birkmeyer zkoumali potenciální snížení úmrtnosti, když byli intenzivisté neustále k dispozici. Své výpočty založili na doporučení skupiny Leapfrog. Hodnocení devíti studií prokázala relativní snížení mortality v rozmezí od 15% do 60%, což se přibližuje 53,850 zachráněných životů. Takové intenzivní modely ukazují přínos napříč specialitami. Suarez et al. zaměřeno na populaci neurovědních JIP. Zjistili, že přítomnost týmu neurokritické péče byla nezávislým prediktorem snížené úmrtnosti v nemocnici a délky pobytu v nemocnici. Russell et al. vyhodnocené výsledky v neurovědních JIP po akutní péči ošetřovatelé byli přidáni do týmu. Pacienti spravuje zdravotní sestra lékařů měl kratší délky pobytu a dolních močových cest s úspory nákladů přes dva miliony dolarů. Nathens a kol. použitá data z velké multicentrické studie k vyhodnocení vztahu mezi otevřeným a intenzivním modelem pro péči o traumatickou JIP. Z intenzivky model obsahoval jak uzavřené jednotky, kde bylo řízení vedené z intenzivky a jednotek, kde byli pacienti co-podařilo se z intenzivky. Zjistili velké snížení úmrtnosti v nemocnici po traumatu, zejména u starší populace. Ve studii, která shromáždila data ze široké škály JIP, Provonost et al. prokázal, že JIP, kde byla veškerá péče vedena intenzivistou, snížila JIP a nemocniční úmrtnost, jakož i JIP a délku pobytu v nemocnici. Jiné studie prokázaly hodnotu intenzivisty, i když není fyzicky přítomen. Rosenfeld a kol. provedl observační studii, ve které byla provedena srovnání od doby, kdy byli intenzivisté podle potřeby k dispozici, do doby, kdy byli nepřetržitě přítomni prostřednictvím vzdáleného monitorování, včetně videokonferencí a počítačového přenosu dat. Vykazovaly pokles komplikací, délku pobytu na JIP, náklady na JIP a úmrtnost.
naše studie podporuje koncept specializované péče o JIP, vhodně tříděné mezi traumatem a netraumatickým JIP. Více těžce zraněných tupé trauma pacientů, život ohrožující penetrující trauma oběti, „damage-control“ situace, multi-systém, trauma, s potenciálem pro multi-orgánové selhání a pacienti s rizikem pro masivní transfuze, břišní kompartment syndrom, akutní respirační selhání, končetiny prostoru syndromy by měly být přednostně umístěny v Trauma jednotkách intenzivní péče. Je to vybraná skupina těžce zraněných pacientů, které vyžadují let zkušeností v komplexní trauma péče, že pouze Operace/ Trauma JIP může poskytnout. Umístění JIP nemusí být pro méně těžce zraněné pacienty tak důležité, pokud je jejich řízení vedeno týmem JIP složeným z chirurgického intenzivisty a oddaného, zkušený ošetřovatelský personál. Třídění nejvážněji zraněných pacientů na specializované STICU je zásadní pro zajištění optimálního přežití.