John George se narodil v Drážďanech a byl druhým synem kurfiřta Kristiána I. a Sophie z Braniborska. Patřil k Albertinské linii rodu Wettinů.
John George podařilo voliči na 23. června 1611 po smrti svého staršího bratra Christiana II. Zeměpisná poloha Voliče Sasko, spíše než její vysoké postavení mezi německými Protestanty jí dal vládce velký význam během třicetileté Války. Na začátku své vlády však nový volič zaujal poněkud oddělenou pozici. Jeho osobní oddanost k Luteránství, byl zvuk, ale líbilo se mu ani rostoucí sílu Brandenburg, ani zvyšující se prestiž Falc; dodržování ostatních poboček Saského vládnoucího rodu k Protestantismu se mu zdálo, že naznačují, že vedoucí Voličů Sasko by se hodil jeho váhu do jiné stupnice, a byl připraven pro pokusy Habsburků a Katolické strany.
Tak John George byl snadno vyvolané hlasovat pro zvolení Ferdinanda, Arcivévoda Štýrska, jako císař, v srpnu 1619, což je akce, kterou zrušil očekávaný odpor Protestantských kurfiřtů. Nový císař zajistil pomoc Jana Jiřího pro blížící se tažení v Čechách slibem, že bude nerušeně ve svém vlastnictví některých církevních zemí. Provádění jeho podíl na výhodné tím, že zabírá ve Slezsku a Lužici, kde se zobrazí mnoho milosti, Saský kurfiřt měl tedy nějakou roli v řízení Fridricha falckého z Porýní, z Čech a v drtivé Protestantismu v této zemi koruny, které on sám již dříve odmítl.
Postupně, nicméně, on byl neklidný zřejmý trend imperiální politiku vůči zničení Protestantismu, a strach lest církevní pozemky by měly být převzaty od něj, a vydání ediktu restituce v Březnu 1629 dal capstone k jeho obavám. Stále, i když marně dožaduje osvobození voličů z oblasti působnosti vyhlášky, John George vzal žádná rozhodná opatření, aby zlomit jeho spojenectví s císařem. On dělal, opravdu, v únoru 1631 svolal schůzi Protestantských knížat v Lipsku, ale i přes odvolání kazatel Matyáš Hoe von Hohenegg (1580-1645) se spokojil s formální protest.
mezitím Gustav Adolphus přistál v Německu, s cílem zmírnit Magdeburg. Gustav se pokusil uzavřít spojenectví s Johnem Georgem, aby mu umožnil překročit Labe u Wittenbergu, ale John George zůstal váhavý připojit se k protestantské věci a diskuse nikam nevedly. V naději, že Aliance bude nakonec uzavřena, se Gustavus vyhnul jakékoli vojenské akci.
Tilly, velitel hlavních císařských sil, byl také znepokojen možností aliance, bez ohledu na to, jak nepravděpodobné to bylo v té době. S cílem předejít takovému kroku napadl Sasko a začal pustošit krajinu. To mělo vliv na jízdní John George do aliance doufal, že se bránilo, která byla uzavřena v září 1631. Saská vojska byla přítomna v bitvě u Breitenfeldu, ale byli vedeni imperialisty, sám kurfiřt hledal bezpečí za letu.
přesto brzy zaútočil. Pochodovat do Čech Sasové obsadili Prahu, ale John George brzy začal vyjednávat o míru, a proto mu vojáci nabídli malý odpor, aby Valdštejna, který je vezl zpět do Saska. Nicméně, v současné době úsilí Gustav Adolf zabránit kurfiřta z dezerci mu, ale pozice se změnila od smrti krále u Lützenu v roce 1632, a odmítnutí Sasko k Protestantské ligy pod švédským vedením.
Ještě, že nechá své vojáky bojovat v povrchní módě proti imperialistům, John George znovu sjednána za mír, a v Květnu 1635 uzavřel důležitou smlouvu Prahy s Ferdinandem II. Jeho odměna byla Lužice a některá další území; zachování jeho syn Augustus arcibiskupství Magdeburg; a některé ústupky s ohledem na edikt restituční. Téměř okamžitě vyhlásil Švédům válku, ale v říjnu 1636 byl poražen u Wittstocku; a Sasko, nestranně zpustošené oběma stranami, bylo brzy v žalostném stavu. V září 1645 byl kurfiřt nucen dohodnout se na příměří se Švédy, kteří si však Lipsko ponechali; a pokud jde o Sasko, skončilo to třicetiletou válkou. Po vestfálském míru, který s ohledem na Sasko nic víc než potvrdil pražskou smlouvu, zemřel 8. října 1656 Jan Jiří.