Shravana nebo Śravaṇa (Sanskrt: श्रवण) je odvozen z kořene श्रवः (slyšení nebo ucho), a znamená – ‚ucho‘, ‚přepona trojúhelníku‘, ‚akt slyšení‘, ‚studie‘, ‚sláva‘, ‚sláva‘, ‚to, co je slyšet, nebo odhalil‘, ‚bohatství‘, ‚teče‘, ‚bahno‘,
V Hinduistické filosofii a rituály, jednání z tajemství Upanišady od Guru se nazývá Shravana tajemství, které mají být zohledněny na získat intelektuální přesvědčení. Člověk se učí nasloucháním, je to první stupeň učení, zasvěcení, kdy učitelé předávají tradiční védské nauky. Šravana je duševní činnost, kterou jsou texty chápány, aby poznaly pravdu o Brahmanu. Sruti je semeno Vedantic znalosti oseta Guru (učitel) v mysli sisya (‚žák‘), který pak má tendenci, že semeno podle jeho shravana, manana a nididhyasana.
Yajñavalkyovi doporučuje jeho manželkou Maitreyi, forma sádhany, která se skládala z darshana , shravana, manana a nididhyasana; darshana označuje vidění a realizaci Boha nebo Brahmanu. On jí řekl, že první etapa v duchovním hledání je Shravana, a člověk se má stát shravaka pro koho sluchu nebo shabda vytváří zájmy, pak se třídí tyto zájmy, prošetřuje podstatné od nepodstatných, odstraňuje nejasnosti a pochybnosti, a přirozeně vede k další fázi, Maňána. Shravana je psychologické cvičení. Vidyaranya ve svém Panchadasi (Sloka i. 53) vysvětluje, že:-
इत्थं वाक्यैस्तदर्थानुसन्धानं श्रवणं भवेत् | युक्त्या संभावितत्वानुसंधानं मन्नन्तु तत् ||
zjištění nebo objevení skutečného významu identity individuální duši a nejvyšší absolutno s velkým rčení je, co je známo jako shravana; a dorazí na možnost jeho platnosti prostřednictvím logické uvažování je to, co se nazývá manana. Jednání a diskriminace, které jsou prospěšné k poznání, jak jsou vzájemně propojeny a vnitřní prostředky pro získání sebepoznání, bývalý zahrnuje analýzu a argument, a ten je neutuchající odrazu na non-duality individuální já.
Sadananda vysvětluje, že jednání je zjištění, že Védánta učí, non-duality Brahmanu na základě šesti charakteristické znaky – a) prezentace učiva na začátku a závěr, b) opakování nebo opakovat prezentaci učiva, c) originalitou tj. předmět není znám z žádného jiného zdroje, d) výsledek nebo užitečnost předmětu, e)velebení nebo chvála předmětu a f) demonstrace nebo zdůvodnění na podporu předmětu. Šravana má za následek skutečné zjištění skutečného významu védských textů a prohlášení.