Toto je výňatek z teorie mezinárodních vztahů – učebnice pro začátečníky e-IR Foundations. Stáhněte si zdarma kopii zde.
Globální jih se obecně chápe jako méně ekonomicky vyspělé země. Je to široký pojem, který zahrnuje řadu států s různými úrovněmi ekonomického, kulturního a politického vlivu v mezinárodním řádu. I když Mezinárodní Vztahy je interdisciplinární obor, je historicky zkoumán z velmi Eurocentrické perspektivy, která nemusí vždy pomoci nám pochopit vývoj na Globálním Jihu. Porozumění globálním perspektivám jihu začíná diskusí o západním zaměření mainstreamových ir teorií. Uznává také výzvy, kterým čelí vědci z globálního Jihu, které by mohly pomoci vysvětlit, proč globální Jižní perspektivy v běžných debatách do značné míry chybí. Konečným cílem je rozšířit zorné pole v rámci IR teorie začlenit spravedlivější a reprezentativnější chápání mezinárodních vztahů.
základy Globálního Jihu perspektivy,
hlavní slabinou hlavního proudu Západní IR teorie je, že nejsou všeobecně vnímáno jako tradiční. Pojmy, na nichž jsou založeny, jednoznačně neodrážejí nebo neodpovídají realitě v mnoha globálních jižních státech. Dále, některé otázky, které jsou ústředním bodem globálních jižních perspektiv, v mainstreamovém stipendiu chybí nebo jsou nedostatečně teoretizovány. Tickner (2016, 1) například poukazuje na to, že otázky rasy a říše byly chybějící z hlavního proudu teorie navzdory existenci pevné stipendium v postkoloniální a postkoloniální studia. Zajímavostí je, dodává, koloniální panství hluboce tvarované stavu současného globálního řádu, ale nejsou ani vzdáleně ústřední proudu IR. Dnes, roste počet stipendií, které věnují pozornost kontextu teorií mezinárodních vztahů v Africe, Asie a Latinská Amerika a různorodé interpretace v těchto rozsáhlých regionech. Velká část tohoto stipendia byla vytvořena pod zastřešujícím termínem „globální IR“.
Mainstream IR také dostane to špatně ve svém čtení historie. Když jsou hlavní globální události vyprávěny ze západní perspektivy, hlasy kolonizovaných a utlačovaných často zmizí, což vede k jinému základu pro teoretizování. Například, realista stipendium se týká Studené Války jako období relativní stability vzhledem k tomu, že žádná velká válka byla bojoval mezi dvěma supervelmocemi, Spojenými Státy a Sovětským Svazem. Nicméně, jestliže jeden se dívá na stejné období prostřednictvím Globálního Jihu objektiv, jeden může vidět svět plný proxy válek a lidského utrpení, kde se obě velmoci zasáhly do konfliktů na podporu svých zájmů nebo poškození ostatních. Jednoduchý příklad, jako je tento, zdůrazňuje dvě otázky pro běžné stipendium. Na jedné ruce, je důležité začlenit nezápadní aktéry a nezápadní myšlení, abychom prozkoumali způsoby, jakými různí aktéři vyzývají, podpora, a formovat globální a regionální řády. Na druhé straně, to je také důležité, aby se otázka významu hlavního proudu teorie do kontextu postkoloniálních států a teoretizovat roli rozvíjející se ekonomiky a dalších Globálních Jižní státy při vytváření mezinárodních institucí a globálního vládnutí. Takže, převažující otázky jsou, zda tradiční IR teorie, jsou schopni přizpůsobit se Globálním Jihu perspektivy, a pokud ne, zda nové teorie a přístupy jsou potřebné na jejich místo. Při zodpovězení této otázky, učenci zaujali širokou škálu různých pozic.
Zatímco mnoho učenců jsou spojené kolem volání po spravedlnosti a rovnosti tak, že IR příběhy představují svět, to nemůže být říkal, že tam je jeden velký strategie pro vytváření teorií Globálního Jihu perspektivy. Toto dilema je možná nejlépe ilustrováno otázkou, “ Kdo jsou globální Jižní učenci? V mnoha případech by bylo nepřesné, odkazovat se na jeden pohled, který může být viděn představují regionu nebo dokonce země, natož většina světové populace. I když mohou sdílet podobné zkušenosti s vykořisťováním za kolonizace, lze takový termín jako „africký“ použít k popisu různých zkušeností států od Malawi po Maroko? Učenci ani dohodnout se na jednotné definici, která státech latinské Ameriky region se skládá natož to, co latinské Ameriky pohledu na mezinárodní vztahy může znamenat. Podobně, ukázalo se obtížné definovat soudržný teoretický soubor, který by představoval „čínskou školu“ mezinárodních vztahů, vzhledem k řadě různých filozofů a interpretací jejich práce, které by mohly zahrnovat. Problémy, jako jsou tyto, ztěžují učencům globálního Jihu shromáždit se kolem jediné teoretické perspektivy.
Zatímco jeden sjednocující cíl může být zpochybnit nadvládu Globálního Severu, pak další riziko fragmentace spočívá v mocenské asymetrie mezi Globální Jižní státy samy. Nerovnosti nejsou výlučné pro vztahy mezi Severem a Jihem, ale také prostupují vztahy mezi státy jihu. Vznik silných ekonomik a regionálních mocností v rámci Globálního Jihu, jako jsou Čína, Brazílie a Indie vyvolal nové otázky marginalizace a dominance mezi státy, které již na okraji Severním.
další výzva přichází v historické dominanci západních prostředků produkce a publikace znalostí. Pokud se například v IR mluví jen málo o africké teoretické perspektivě, je to možná více svědčící o dopadu západního imperialismu na domorodé systémy produkce znalostí v Africe než o nedostatku afrických teoretiků. Opravdu, africký kontinent je domovem letité zkušenosti a praxe v diplomacii a mezinárodní vztahy, které dlouho před příchodem Evropanů v koloniální éře. Dosud, během kolonizace mnoho států podléhalo nadvládě západních forem poznání, které vědomě nebo neúmyslně ukládaly koloniím určité hodnoty.
i od nezávislosti mají vědecké výstupy tendenci odrážet západní obavy a zkušenosti, dokonce někdy, když jsou psány z globálního Jihu. Příkladem toho lze vidět ve vývoji IR stipendia v Latinské Americe. Od té doby, co Monroeova Doktrína z roku 1823, v němž uvedl, že Spojené Státy se záměrem zachovat Evropské mocnosti z Ameriky, Spojených Států přijala politiku vůči svým nejbližším sousedům, že vidí latinské Americe jako jeho strategické zahradě a má pravidelně za následek intervenční opatření. Navzdory pozoruhodnému úsilí, ve Spojených státech nebo pro Spojené státy bylo napsáno mnoho výuky a výzkumu o Latinské Americe. To je umocněno skutečností, že pro zajištění kariéry musí učenci publikovat v prestižních publikacích v anglickém jazyce, které často sídlí ve Spojených státech.
světelným reflektorem na zapomenutou minulost předkoloniální éry mohou Globální Jižní učenci demonstrovat nespravedlnosti současnosti. Například, když je řečeno ze západní perspektivy, účty afrických dějin začínají příchodem Evropanů. Přesto účty raných evropských průzkumníků na konci čtrnáctého století svědčí o politických strukturách, instituce a organizace, které již existovaly v mnoha oblastech. Afrika byla místem říší, království a další sociální instituce, které umožnily obchod, obchod a náboženství prosperovat. Záznamy z počátku Arabského cestovatele a obchodníky přes Saharu, aby odkazem na diplomatické aktivity některých raných království a říší v Západní Africe, konkrétně v Ghaně, říše, říše Mali, Songhai říše a Islámské misionáře, kteří používají trans-Saharské obchodní cesty. V průběhu svých cest koloniální misionáři z Evropy uvedli, že obchodní a obchodní sítě napříč Saharskou pouští úspěšně překlenuly severní Afriku s Evropou. Je zřejmé, že obchod, obchod, diplomatické aktivity, jakož i učení a produkce znalostí byly v Africe na různých úrovních rozvoje před příchodem Evropanů. Dosud, příběhy, které začínají kolonizací, vidí africké státy pouze jako nezávislé a „suverénní“ od dekolonizace v polovině dvacátého století. Jsou proto považovány za „nové státy“, které se teprve nedávno staly součástí současného mezinárodního systému. To ‚novost‘ se používá k obraně mezinárodních institucí, které vylučují Africké státy, z mocenské struktury a rozhodovací systémy – jako jsou klíčové orgány Osn, jako je Rada Bezpečnosti – na základě toho, že pravidla pro správu mezistátní vztahy byly zavedené dlouho před vznikem většiny Afrických států. Pokud je však věnována pozornost historiím, na které Západ „zapomněl“, pak je to obtížnější ospravedlnit. Výsledkem je, že mnoho afrických zemí je v čele kampaně za restrukturalizaci Organizace spojených národů a práce globálních vědců z jihu pomáhá budovat jejich případ.
globální Jižní perspektivy mezinárodního rozvoje
mnoho politik, které dnes formují mezinárodní politiku, je založeno na předpokladech, které pocházejí ze západních způsobů myšlení. Vezměme si například „rozvoj“ – slovo, které má moc diktovat národní a mezinárodní politiku a přitahovat nebo odvádět obrovské částky peněz. To lze vidět prostřednictvím rozvojových cílů tisíciletí OSN a jejich nástupců, cílů udržitelného rozvoje. Jedná se o cíle, ke kterým se každá země na světě dohodla, že bude usilovat a financovat je. Jsou založeny na pochopení rozvoje, který vidí mnoho zemí na globálním Jihu jako dosud nedosáhly ekonomického pokroku severu.
snad jedním z největších příspěvků latinskoamerických učenců k teorii IR je teorie závislosti, která zpochybňuje dominantní chápání vývoje jako organizačního principu v mezinárodní politice. Teorie závislosti tvrdí, že nedostatečný rozvoj a chudoba jsou výsledkem politických, ekonomických a kulturních vlivů působících na tyto země zvenčí. To představuje vztah mezi Globální Jih a Globální Sever jako vykořisťující a nespravedlivý tím, že zdůrazním způsoby, v nichž státy na Jihu byly začleněny do světového hospodářského systému, přes kapitalistického rozvoje, který má využity lidské a materiální zdroje a narušení původních způsobů výroby. Teorie závislosti analyzuje způsob, jakým by nedostatečný rozvoj mnoha států na jihu mohl být přímým důsledkem politik, intervence a nekalé obchodní praktiky států ze severu. Z tohoto pohledu současné (nespravedlivé) ekonomické vztahy mezi globálním Severem a Jihem jihu vůbec nepomohou k rozvoji. Spíše budou udržovat jih chudší než sever. Spíše než potřebu státy na Globálním Jihu k ‚vyvíjet‘, závislost teorie zdůrazňuje, že nic menšího restrukturalizace celého mezinárodního ekonomického systému přinese ekonomickou spravedlnost pro chudé světa.
na základě teorie závislostí vědci prokázali, že ekonomické vykořisťování mnoha kolonizovaných národů nezastavilo dekolonizaci. Ve skutečnosti, v posledních letech kolonialismu – v době, kdy hnutí za nezávislost se stává příliš silný, aby potlačit – odcházející koloniální mocnosti podnítil řadu politik a programů, které připravily půdu pro nový typ nadvlády Globálního Jihu ekonomiky. Dědictví, které z této politiky byl důraz na produkci tržních plodin pro export, závislost na zahraničních finančních intervencí a zakotvení soukromého kapitálu (tuzemské i zahraniční) jako motor růstu a rozvoje. Sever–Jih obchodních dohod a politik mezinárodních organizací jako je Světová Obchodní Organizace, dále sloužil k ochraně zájmů stanovených pravomocí, i přes opakované výzvy z Jihu na spravedlivější řešení v globálních obchodních vztazích. Sloužily k výsadu „rozvinuté“ státy v obchodních vztazích a k nevýhodě bývalý „rozvojové“ kolonie. Při pohledu ze severu jsou takové politiky nástrojem pomoci jihu. Při pohledu z jihu se však rovnají novému typu koloniální nadvlády-často označované jako „neokolonialismus“ – v tom, že představují pokračování nerovných a vykořisťovatelských vztahů Sever-Jih.
tradiční IR teorie vycházející ze západních společností do značné míry hledají racionální vysvětlení interakcí států. Nicméně, někteří učenci začali zkoumat motivace interakcí mezi státy na globálním Jihu z relační perspektivy. Příklad tohoto důrazu na vztah lze vidět v interakcích Číny s různými africkými státy. V roce 2015 se Čína stala největším obchodním partnerem afrického kontinentu. Čínské investice v celé Africe zahrnují těžbu přírodních zdrojů, výstavbu infrastruktury, nemovitosti a informační technologie. Africké a Čínské ekonomiky jsou na sobě vzájemně závislé v tom, že Čína dováží hodně zdrojů energie z kontinentu a Africké státy, které na oplátku dovoz spotřebního zboží, zboží a technologie z Číny. Většina afrických států však do Číny dováží mnohem více, než vyváží a trpí nevyváženými obchodními vztahy. Čínský rozvojový model (Pekingský konsensus) se liší od neoliberálního modelu rozvoje prosazovaného Mezinárodním měnovým fondem a dalšími západními organizacemi (Washingtonský konsensus). Důraz Washingtonského konsensu na liberalizaci a minimalizaci role státu na trhu byl mnoha africkými vůdci odsouzen jako neokoloniální a vykořisťovatelský. Naproti tomu Pekingský konsensus s důrazem na zásadu nevměšování představoval pro některé africké země atraktivní alternativu.
Navíc, zatímco Čína těží z ekonomického hlediska jeho vývoj – duševní roli v Africké státy, posílení kulturního dialogu a pěstování sítě prostřednictvím mezilidských výměn také zdají být důležité motivační faktory za své intervence. Stejně jako financování Konfuciových Institutů po celém kontinentu Afriky představí Čínský jazyk a kulturu, Čínská vláda sponzorovala 200,000 příležitosti pro školení odborníků, akademiků, novinářů a státních úředníků ze všech koutů Afriky. Je součástí budování sdílené identity založené na budoucích aspiracích a trajektoriích, které občany vyvedou z chudoby. Zda je čínský přístup v Africe ve skutečnosti skutečně novým typem rozvojové politiky, je předmětem vášnivé debaty mezi vědci. Jde však o to, že Čína chce být viděna, aby přijala vztahovější přístup, na rozdíl od racionálního přístupu severu. Vskutku, tento koncept není výlučně Čínský-rozšiřuje se také na další společnosti na globálním Jihu a nabízí alternativní způsob teoretizování vztahů jih-jih k perspektivám, které se vynořily ze severu.
Závěr
V posledních letech, hodně bylo uděláno pro zvýraznění důležité příspěvky, které herci z Globálního Jihu, a byly vždy, na mezinárodní vztahy. IR jako disciplína skutečně prošla dlouhou cestou při začleňování aspektů, aktérů a konceptů, které reprezentují svět ve větší míře. Přesto, jak dynamika mezinárodního systému i nadále měnit se vznikem nových hospodářských mocností, jako jsou Indie, Čína, Brazílie, Turecko, stejně jako jiné rostoucí ekonomiky, IR, bude muset udělat více, aby věnovaly pozornost na pohledy těch na Jihu. Globální Jih perspektivy nejen zpochybnit dominantní teoretické perspektivy, která slouží k vytvoření a zachování nespravedlivé vztahy mezi Globálním Severem a Jihem, ale také otevřít možnost, že jiný, spravedlivější vztahy, které zastupují zájmy všech zúčastněných a vyzvat mezinárodní instituce, aby více reprezentativních mocenských struktur a rozhodovacích procesů.
Zjistěte více o této a mnoha dalších teoriích mezinárodních vztahů s řadou multimediálních zdrojů sestavených E-IR.
úplné odkazy na citace naleznete ve verzi PDF, která je propojena v horní části této stránky.
Další Čtení na E-Mezinárodní Vztahy
- Mezinárodních Vztahů po Studené Válce: Čína, Globální Jih a nestátních Aktérů
- Hegemonie a Rozmanitosti v Liberální Mezinárodní Řád‘: Teorie a Realita
- IR na Globálním Jihu nebo Globální IR?
- směrem ke globálním mezinárodním vztahům?
- asijské perspektivy teorie mezinárodních vztahů
- zavedení Postkolonialismu v teorii mezinárodních vztahů