z lat. čest, -risris.
1. m. morální kvalita, která vede k plnění svých povinností vůči bližnímu a sobě samému.
2. m. Slávu nebo dobrou pověst, která následuje ctnost, zásluhy, nebo hrdinské činy, které přesahuje rodiny, osoby a činy těch, kteří vydělávají.
3. m. dobrý názor získal poctivost a skromnost u žen.
4. oni m. dárek, potlesk nebo léčba, která se někomu vyplácí.
5. m. Čin, kterým se někdo cítí vyvýšený. Vaše návštěva pro mě byla ctí.
6. m. důstojnost (position pozice nebo zaměstnání). U. m. a pl. Usilovat o vyznamenání republiky, Magistrátu.
7. m.pl. Ústupek, který je vyroben ve prospěch někoho používat název a preeminence pozice nebo zaměstnání, jako kdyby opravdu měl, i když mu chybí výkon a není si jistá rizika. Ministr byl vyznamenán jako hlava státu.
8. m.pl. ceremoniál, s nímž je někdo oslavován za svou kancelář nebo důstojnost.
9. vy f. pl. Dědictví, dědictví.
10. vy f. pl. Užívání nájmů některé královské vily nebo hradu, udělené králem rytíři.
s vyznamenáním
1. příměří. prepos. U. naznačit, že se něco blíží něčemu jinému, co je považováno za nadřazené nebo důležitější. Dům s vyznamenáním paláce.
cti něco
1. příměří. sloveso. Dokažte, že jste něco hodni. Žije až do svého jména.
udělejte vyznamenání
1. příměří. sloveso. Řekl o hostiteli: „dávejte pozor na své hosty.
2. příměří. sloveso. Říká host: Vyjádřete uznání jídla tím, že ho vezmete dost.
poli cti
canton of honor
kaplan cti
sloupec cti
družička
paní cti
čestná stráž
lance cti
čest knihu
čest deska
slovo
lady of honor
land of honor
soud cti