editor-in-chief Časopisu National Geographic vlny, když přiznala, že časopis minulosti pokrytí bylo zabarvené s rasismem.
“ po celá desetiletí bylo naše pokrytí rasistické. Abychom se povznesli nad naši minulost, musíme to uznat, “ napsala Susan Goldberg v dopise pro dubnové číslo časopisu, které si připomíná 50. výročí atentátu Dr. Martina Luthera Kinga mladšího.
dopis nuceni čtenáři a zaměstnanci se potýkají s dědictvím časopis, který se hlásí na svět vzdálených národů a míst od roku 1888 a má odrazit — a byl odrazem — všechny kulturní změny, a předsudky, od té doby.
Židovské Kroniky Týdenní Vydání e-mailem, a nikdy ujít naše top storiesFree Přihlásit Se
Ale Goldberg také vlny v roce 2014, kdy se stala první ženou — a, mimochodem, první Žid—, aby sloužil jako editor-in-šéf časopisu, který má často narazil v podávání zpráv o ženy a Židy.
„To bylo místo se spoustou bílých mužů,“ řekla s odkazem na časopis začátky jako journal of the National Geographic Society, elitní klub vědců, mecenášů a dobrodruhy se zájmem o cestování a zkoumání.
Ani jinak sympatický článek na Židy v červenci 1919 problém, navrhl, že jejich pronásledování Křesťanů „, se zvýšil jejich intenzivní činnosti, jejich mazaný v podnikání, aby mohly žít vůbec proti takové opozici, a vyrábí se v nich rysy, které jsou nyní základem pro odsuzovat je.“
Ve svém dopise, Goldberg detaily, jak se zapsal John Edwin Mason, učenec z Africké historie a dějin fotografie na University of Virginia, kriticky zkoumat časopis minulosti.
zjistil, že publikace do značné míry ignoroval životy Afrických Američanů ve Spojených Státech až do roku 1970, a zároveň pokrývají barevné lidi mimo zemi způsobem, který zvěčňuje stereotypy. Domorodci byli na snímku „jako exoty, skvěle a často nahý, šťastný lovci, ušlechtilí divoši — každý druh klišé,“ Goldberg napsal.
jsme v okamžiku zúčtování jako společnost, jako země, kde jsou lidé ochotni ohlédnout se za činy sebe nebo svých organizací.
V telefonickém rozhovoru minulý týden Goldberg, 58, řekl, že nebyl překvapen Mason závěry, poukazuje na to, že rasismus v časopise bylo napsáno o dříve, a to i v knize Roberta Poola.
Některé z Mason nejzávažnějších zjištění šokovalo ji, jako 1916 článek o Domorodých Australanů, že jim říkali „barbaři“, kteří „hodnost nejnižší v inteligenci všech lidských bytostí.“
„je velmi obtížné něco takového číst,“ řekla.
Goldberg uvedl, že otázka rasy je obzvláště důležitá ve světle nedávných událostí, jako je shromáždění bílých rasistů a neonacistů v Charlottesville v Va., rok.
„po Charlottesville, pokud to nebylo již jasné, bylo ještě jasnější, že máme ve Spojených státech velmi napjatou situaci, pokud jde o jakoukoli diskusi o rase,“ řekla.
dubnovém čísle zahajuje sérii článků o závod, který bude pokračovat až do konce roku, ale Goldberg cítil, že je důležité, že časopis se nejprve podívat dovnitř.
„opravdu jsem neviděla způsob, jak udělat celý problém na závodě, a pak strávit rok pokrýváním závodu, pokud jsme se také nepodívali do naší historie,“ řekla. „Jen jsem si nemyslel, že bychom byli důvěryhodní.“
Goldberg, který se identifikuje jako reformní Žid, vyrostl v Ann Arbor, Mich., vnučka přistěhovalců z východní Evropy, kteří přišli do země na počátku 20. století a usadili se v převážně židovských čtvrtích v Detroitu.
„Těchto čtvrtích byly opravdu tak ghettoized, že moje matka, která se narodila ve Spojených Státech, v Detroitu v roce 1927, šel do školky, když jí bylo pět let nemluví anglicky, ona jen mluvila Jidiš,“ řekl Goldberg.
když vyrůstala, její rodina slavila židovské svátky, ale byla „pravděpodobně více kulturně Židovská než nábožensky Židovská“, řekla. Ona byla zapojena do Habonim Práce Sionistické mládežnické hnutí, a ve věku 17 ona žil šest měsíců v kibucu na jihu Izraele.
přestože zkušenost v kibucu Grofit popisuje jako „fantastickou věc, kterou dělá jako velmi mladá žena“, řekla, že si uvědomila, že nechce emigrovat do židovského státu.
“ životy žen v kibucu byly podle mého způsobu myšlení poněkud omezené. Neměl jsi na výběr. Byl to malý kibuc uprostřed pouště, přímo na hranici spousty dalších zemí, a já si díky tomu uvědomila, že to pro mě nebude životní styl, “ vzpomínala.
místo toho se zaměřila na žurnalistickou kariéru ve Spojených státech. Zapsala se na Michiganskou státní univerzitu, ale odešla, aby přijala práci reportérky na plný úvazek v Seattle Post-Intelligencer. Později se vrátila do státu Michigan, aby získala bakalářský titul v žurnalistice.
během své kariéry byla první ženou na mnoha svých pozicích, včetně šéfredaktorky San Jose Mercury News, šéfredaktorky Cleveland Plain Dealer a výkonné redaktorky Bloomberg News‘ Washington bureau.
nastoupila do National Geographic jako výkonná redaktorka v lednu 2014 a o několik měsíců později vystřídala Chrise Johnse jako šéfredaktora.
Goldberg dopis kreslil chválu, od těch, kteří chválil ji za to, díval se kriticky na časopis je pokrytí závodu a kritiku od ostatních, kteří se divil, proč to trvalo časopis tak dlouho, aby tak učinily, a řekl, že dopis nešel dost daleko v řešení problému.
“ nedokážu vysvětlit, proč to ostatní editoři neudělali přímo. Nijak je nekritizuji. Co chci říct je, že jsme v okamžik zúčtování jako společnost, jako země, kde jsou lidé ochotni podívat se zpět na akce, které sami, nebo jejich organizací, a vyložit možná opravdu hodně velká historie, ale některé věci, které nebyly tak dobré,“ řekla.
časopis se také plánuje zaměřit na muslimy, Latinos, asijské Američany a domorodé Američany. Ačkoli časopis zkoumá rasismus a jiné formy fanatismu, v současné době neexistují žádné plány na zkoumání antisemitismu, ona řekla.
„to neznamená, že bychom v budoucnu neřekli, ale nemáme nic, co bychom právě teď plánovali,“ řekla.
Goldberg, který žije ve Washingtonu, d. c., s manželem, Geoffrey Etnire, realitní právník, řekl, že od té doby, co její postavení, její „největší push“ bylo zvýšení genderové, etnické a rasové rozmanitosti na zaměstnance. V současné době asi čtvrtina zaměstnanců jsou lidé barvy.
“ jen si nemyslím, že skončíte s autentickými příběhy, pokud máte pouze bílý personál a většinový mužský personál, a to je to, co to bylo,“ řekla. „Pracovali jsme velmi tvrdě, abychom to změnili. Ještě tam nejsme, ale udělali jsme velký pokrok.“PJC