… A. J. K., B. a. L., nebo D. L. D.) v naší instituci od roku 2003 do roku 2011 byly přezkoumány. Do studie byli původně zařazeni pouze pacienti, kteří podstoupili CT I MRI postiženého kolena. Pacienti byli vyloučeni, pokud prokázali fyzický růst nebo clo – jistý mezi vyšetřeními CT a MRI. Byli jsme schopni lokalizovat celkem 62 pacientů s diagnózou patelární nestability s výsledky CT I MRI, které jsou k dispozici ke kontrole. Tři z nich byly vyloučeny, protože 1 podstoupil operaci kolena mezi 2 testovacími modalitami a 2 prokázaly fyzickou změnu mezi testy. Do studie tak bylo zařazeno celkem 59 pacientů (95%). Medián doby, která uplynula mezi MRI a CT vyšetřeními kolena, byl 21 dní. U obou typů vyšetření bylo vynaloženo úsilí na umístění kolena v plném prodloužení s čéškou směřující dopředu. CT a MRI snímky byly tedy získány následujícími protokoly. Pacient byl vyšetřen v poloze na zádech s vyhrazeným vysílat-přijímat cívky s kolenem rozšířené a podporované polstrování uvnitř válcové cívky jako potřebné k zajištění pohodlí pacienta a vyhnout se pohybu. Skenovací protokol zahrnoval sagitální a koronální zobrazování, ale pro účely této studie bylo zvažováno pouze axiální zobrazování. Během doby trvání studie případů, u pacientů byly naskenovány na 1,5 T nebo 3,0-T GE MRI skenery (n = 34 a 25 kolena, respektive) (GE Healthcare, Waukesha, Wisconsin) s axiální T2 tuku-nasycené zobrazování ve všech případech. V 1.5 T, snímky byly získány s následujícími technickými parametry: fast spin echo, opakování čas (TR) z 3000 na 5000 ms, echo čas (TE) 50 milisekund, nasycení tuk, 3 – 4 mm tloušťky, přibližně 4 minuty scan, čas, 0.5 mm přeskočit mezi plátky, zorné pole (FOV) 16, 384 3 256 matice, počet excitací (NEX) 2, a echo, délka vlaku (ETL) z 8 na 10. Při 3,0 T byly získány snímky s následujícími technickými parametry: fast spin echo, TR 4000 do 6000 ms, TE 45 milisekund, tuk nasycení, 3 mm tloušťka, cca 4 minuty 30-druhý scan, čas, 0-mm přeskočit mezi plátky, FOV 16, 384 3 256 matrix, NEX 2, a ETL 10 až 12. Pacient byl skenován v poloze na zádech s kolenem plně nataženým. Koleno bylo umístěno s čéškou směřující dopředu nebo v mírné vnější rotaci podle potřeby pro pohodlí. Popruhy byly umístěny přes stehno a dolní končetinu, aby se minimalizoval pohyb. Skenování bylo provedeno ve spirálovitém režimu. U všech pacientů byla vyšetřena na 64–detektor řady CT skeneru Siemens (Siemens Medical Systems, Forchheim, Německo) za použití následujících parametrů: 512 3 512 matice, 3 – 5-mm tloušťky, přibližně 5 – 10-druhý scan, čas, 0-mm přeskočit mezi plátky, FOV 15, a kostní jádra. TT-TG vzdálenost pak byla měřena pomocí CT a MRI na každý z těchto 59 pacientů o 2 přátelství vyškoleni muskuloskeletální radiologie s 25 a 14 let zkušeností (J. R. B. a M. S. C., v tomto pořadí). Všechna měření byla prováděna zaslepeným způsobem, takže radiologové nevěděli o identitě pacienta, podrobnostech prezentace, chirurgickém zákroku nebo měřeních provedených jiným radiologem. Případy byly randomizovány podle typu pacienta i vyšetření (CT vs MRI), aby se minimalizovalo zkreslení únavy a zkreslení opakovaného měření z jediné modality. Vzhledem k tomu, že bylo celkem 59 pacientů, 2 testy na pacienta a 2 hodnotitelé, bylo vypočteno celkem 236 vzdáleností TT-TG. Protože TT-TG vzdálenosti 20 mm na CT byla použita jako obecné vodítko pro potřebu chirurgické intervence v podobě tibiální hrbolku osteotomie (TTO), tyto hodnoty byly rovněž srovnávány s výsledky získanými pomocí MRI u pacientů, kteří dostávali v TTO. Vzdálenost TT-TG byla měřena technikou velmi podobnou té, kterou používali Schoettle et al. Pro výpočty bylo použito 16 kostěných orientačních bodů. Chrupavčité orientační body nebyly vzaty v úvahu; patelární šlacha však byla použita k určení středu tibiálního tuberkulu. Umístění trochleární drážky bylo specifikováno jako nejhlubší bod trochleární drážky na úrovni, na které byly dobře definovány zadní kortiky femorálních kondylů. Zadní kondylární linie byla vytvořena tangenciálně k zadním kondylárním kortikům. Trochleární čára byla vytvořena kolmo k zadní kondylární čáře a procházela nejhlubším bodem trochleární drážky. Tibiální hrbolku umístění bylo uvedeno na úrovni nejvíce cephalad obraz, na kterém patelární šlachy byla zcela v kontaktu s tibiální hrbolku. Tibiální tuberkul byl specificky označen ve středu šlachy na tomto obrázku. Trochleární linie byla přenesena na obrázek zobrazující polohu tibiálního tuberkulózy pomocí pracovní stanice GE Advantage Windows (GE Healthcare). Vzdálenost TT-TG byla určena délkou čáry nakreslené kolmo k trochleární čáře a spojující umístění tibiálního tuberkulu a trochleární čáru (Obrázek 1). Byla hodnocena spolehlivost mezi jednotlivými zobrazovacími metodami (CT a MRI) a shoda mezi 2 metodami. Toho bylo dosaženo výpočtem 2 samostatná opatření dohody: intraclass korelační koeficient (ICC) 18 a bland-Altman 95% meze dohody (LOA). 3 obě tato opatření byla hlášena s jejich korekcí 95% intervaly spolehlivosti (CIs). ICC of . 0,75 bylo považováno za vynikající, 0,75 až 0,40 bylo považováno za spravedlivé a \ 0,40 bylo považováno za špatné. 11 při porovnání tt-TG vzdálenosti na CT a MRI v analýze podskupin 11 pacientů s tt-TG vzdálenosti . 20 mm na CT, který obdržel TTO, byl použit spárovaný studentský test t a hodnota p \ .05 byl považován za významný. Průměrný věk pacientů zařazených do studie byl 24 let (rozmezí 13-59 let). Bylo celkem 24 mužských a 30 ženských pacientů a u 5 z těchto pacientů byla prokázána patelární nestabilita obou kolen (4 muži a 1 Žena). Nestabilní kolena byla pravostranná u 28 pacientů a levostranná u 31 pacientů. Pokud jde o operativní intervence, celkem 41 (69,4%) kolen podstoupilo chirurgickou korekci pro jejich nestabilitu. Celkově bylo provedeno 83 zákroků, přičemž 28 (68%) kolen podstoupilo v době své indexové operace více zákroků. Pouze 13 (32%) pacientů podstoupilo jediný postup v době jejich počátečního chirurgického zákroku (Tabulka 1). Z 59 studovaných kolen byla průměrná vzdálenost TT-TG 16,9 mm (rozsah, 8,3-25,8 mm) CT a 14,7 mm (rozsah, 1,5-25,1 mm) MRI při průměrování měření rater 1 s měřením rater 2 pro každého pacienta pro každou modalitu. Průměrná vzdálenost tt-TG pro rater 1 na CT byla 17,5 mm (rozsah, 9,0-26,5 mm) a vzdálenost rater 2 byla 16,3 mm (rozsah, 6,6-25 mm). Průměrné vzdálenosti TT-TG na MRI u hodnotitelů 1 a 2 byly 14,7 mm (rozmezí 0-24,9 mm) a 14,7 mm (rozmezí 3-25,2 mm). Při porovnání 2 hodnotitelů, aby jeden druhého (interobserver reliability), ICC byla vynikající jak pro CT (0.777; 95% CI, 0.611-0.872) a MRI (0.843; 95% CI, 0.743-0.906). Poznámky, ICC mezi hodnotitelů byla mírně vyšší pro MRI, což znamená mírně lepší dohody s touto zobrazovací modality (Tabulka 2). Bland-Altmanovou analýzou mezi hodnotitelů prokázala průměrný rozdíl 1,14 mm mezi hodnotiteli 1 a 2 pro TT-TG vzdálenosti při měření pomocí CT, s 95% LOA 2 2.77 na 5,05 mm. Bland-Altmanovou analýzou TT-TG vzdálenosti při měření pomocí MRI prokázala průměrný rozdíl 0.05 mm mezi 2 hodnotiteli, s 95% LOA od 2 3,3 do 3,4 mm (Obrázek 2 a tabulka 3). Při porovnání 2 zobrazovací metody navzájem (CT vs MRI) v rámci hodnotitelů, ICC CT oproti MRI bylo jen spravedlivé, pro každý z 2 hodnotitelé (hodnotitel 1: 0.532; 95% CI, 0.187-0.735 vs rater 2: 0.539; 95% CI, 0.300 – 0.710) (Tabulka 2). Bland-Altmanovou analýzou srovnání CT MRI pro hodnotitele 1 a 2 prokázaly, průměrný rozdíl 2.78 mm (95% LOA, o 4,2 10,3 mm) a 1,68 mm (95% LOA, -6.0 na 9,4 mm), resp. Při kombinaci měření obou hodnotitelů, Bland-Altmanova analýza prokázala rozdíl v TT-TG vzdálenosti 2.23 mm (95% LOA, -6.0 do 10,5 mm), mezi které se měří pomocí CT a MRI (Obrázek 3). Ve všech výše uvedených analýzách Bland-Altman byla vzdálenost TT-TG na CT větší než vzdálenost na MRI (Tabulka 3). Osmnáct pacientů (31%) mělo CT vzdálenost tt-TG 20 mm a pouze 8 (14%) mělo MRI vzdálenost tt-TG 20 mm. Na CT bylo celkem 11 pacientů (19%), kteří podstoupili TTO a měli vzdálenost TT-TG 20 mm (zaokrouhlená na nejbližší celý mm). V této podskupině pacientů, střední TT-TG vzdálenost byla 22.48 mm (rozsah, 19.8-25.8 mm) CT ale bylo jen 18.68 mm (rozsah, 14.4-22.8 mm) na MRI. To mělo za následek průměrný rozpor 3,80 mm (P \ .001; 95% CI, 2,05-5,55) v této podskupině chirurgických pacientů. Opět platí, že vzdálenost TT-TG na MRI byla trvale měřena méně než vzdálenost TT-TG na CT. Hodnocení a léčba patellofemorální nestability zůstává náročným problémem pro pacienty i ortopedické chirurgy. Potřeba rozsáhlého vyšetření je způsobena multifaktoriální původ a četné terapeutické možnosti, které je třeba zvážit s cílem obnovit stabilitu. Pokročilé zobrazování, včetně CT a MRI, se ukázalo jako velmi cenná součást diagnostického zpracování. CT vyšetření je užitečné pro analýzu náklonu a subluxace patelár v různých úhlech flexe kolena a pro výpočet vzdálenosti TT-TG. Vyšetření MRI umožňuje posouzení měkkých tkání a kloubní chrupavky. V poslední době chirurgové použili MRI k výpočtu vzdálenosti TT-TG, která, pokud je přesná, by mohla potenciálně zabránit potřebě CT. 1,4,16,19,20,23-25 tato změna praxe sníží náklady na léčbu, sníží ozáření pacientů a ušetří čas. Bohužel, MRI ještě není plně ověřen jako spolehlivý a přesný způsob výpočtu TT-TG vzdálenost, výsledek – ing v nejistotě, zda MRI je adekvátní náhradou za „zlatý standard“ CT. Pokusilo se o to 23 dalších studií …